2. října  2016 v 19:45  rubrika: Zprávy

Václav Havel v Izraeli navázal na masarykovskou tradici

Václav Havel byl prvním lídrem postkomunistické Evropy, který už v dubnu 1990 navštívil Stát Izrael - Foto: Martin Kozák

Václav Havel byl prvním lídrem postkomunistické Evropy, který už v dubnu 1990 navštívil Stát IzraelFoto: Martin Kozák

Tyto dny jsou u nás ve znamení vzpomínek na Václava Havla, který by ve středu oslavil 80. narozeniny. Jak jeho duchovní svět ovlivnila četba židovských spisovatelů? A jak na Václava Havla vzpomínají v Izraeli?

Náměstí Václava Havla v Haifě nebo „Havlova lavička“ na Telavivské univerzitě – to jsou asi nejviditelnější známky toho, že Izraelci Havla znají a váží si ho. Připomeňme, že právě Václav Havel byl prvním lídrem postkomunistické Evropy, který Stát Izrael už v dubnu 1990 navštívil. 

Blízkým vztahem k Izraeli Václav Havel navázal na Tomáše Garrigua Masaryka, jak říká bývalý velvyslanec v Izraeli Tomáš Pojar: 

„Masaryk jako první státník světa navštívil židovské osady už v roce 1927 v rámci mandátní Palestiny, pobyl tam několik dní, procestoval celou zemi. V Izraeli je dobře zapsán i jeho syn Jan Masaryk, právě za něj tam přišla vojenská pomoc v době vzniku Izraele. Obecně je tam dobře zapsáno Československo jako takové. 

A česká republika na to symbolicky navázala právě tím, že Václav Havel byl prvním, kdo tam dorazil. A Václav Havel byl tím, kdo symbolizoval novou demokratickou Českou republiku, která stála vždy po boku Izraele jako jeden z hlavních spojenců a jako někdo, kdo rozumí Izraeli z evropských zemí asi nejvíc.“ 

Tomáš Pojar byl velvyslancem v Izraeli právě v době, kdy Havel v prosinci 2011 zemřel. Zajímalo mě, jak tehdy Havlovo úmrtí Izraelci vnímali: 

„Izraelský prezident Šimon Peres tehdy přijel podepsat kondolenční listinu na velvyslanectví. Na počest Václava Havla se konala i akce v izraelském parlamentu. Konala se také celá řada akcí na univerzitách. Jedné z nich, v Haifě, se zúčastnili přední izraelští spisovatelé Amos Oz a Alef Bet Jehošua, kteří se tehdy zapojili do debaty o Česku a o Havlovi.“ 

Náměstí Václava Havla v Haifě svědčí o tom, jak Izraelci Havla znají a váží si ho - Foto:  Velvyslanectví ČR v Tel Avivu

Náměstí Václava Havla v Haifě svědčí o tom, jak Izraelci Havla znají a váží si hoFoto:  Velvyslanectví ČR v Tel Avivu

Svět spisovatelů a dramatiků byl ostatně Havlovi tím nejbližším. A byli to právě židovští autoři, kteří ho velmi ovlivnili v tvorbě i životních postojích. 

Mnohokrát se zmínil o četbě knih Franze Kafky a o tom, jak se s Kafkou a jeho světem cítil být spřízněn. Svůj – jak přímo Havel říkal – „intimní vztah k velkému synu židovského národa Franzi Kafkovi“ – vyjádřil mimo jiné v proslovu při přebírání čestného doktorátu Hebrejské univerzity v dubnu 1990. V proslovu, který příznačně nazval „Franz Kafka a moje prezidentství“. 

Z celoživotního obdivu k pražskému židovskému spisovateli se Havel vyznal i o 20 let později, v říjnu 2010, při přebírání literární Ceny Franze Kafky. Četba židovských autorů, ale i četná setkávání s osobnostmi izraelské kultury a politiky mu pomohla lépe poznat i současný Izrael: 

„Nepochybně se s mnoha Izraelci na to téma bavil. On měl také blízký vztah k Šimonu Peresovi, který jezdil do Prahy na Forum 2000. Znal se s dalšími Izraelci, které potkával v Izraeli, v Praze nebo různě po světě. 

Koneckonců jedním z těch styčných bodů mezi tím světem židovským a českým a Václavem Havlem byl Elie Wiesel, který sice žil v New Yorku, ale měl hluboký vztah k Izraeli, střední Evropě a holokaustu. Ten byl častým hostem Václava Havla v Praze nebo se viděli v New Yorku. Takže těch lidí, kteří propojovali svět židovstva, Izraele a Václava Havla, bylo nepochybně daleko více.“ Tolik Tomáš Pojar. 

Nechme ale na závěr promluvit ze záznamu samotného Václava Havla. Z rozhlasového archivu si poslechneme úryvek z Havlových Hovorů z Lán natočených v dubnu 1990, jen pár dní po návratu z Izraele. 

Tomáš Pojar byl velvyslancem v Izraeli právě v době, kdy Havel v prosinci 2011 zemřel - Foto:  Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Robert Janás

Tomáš Pojar byl velvyslancem v Izraeli právě v době, kdy Havel v prosinci 2011 zemřelFoto:  Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Robert Janás

Václav Havel se v Hovorech zmiňuje, jak hluboce na něj tehdy cesta zapůsobila – zejména Muzeum holokaustu a návštěva Jeruzaléma. Zároveň přiznává, jak pro něj byla cesta objevná: 

„Já jsem si taky uvědomil jednu věc: Že ten stát Izrael, to je něco, co se dá těžko vysvětlovat. Je tam strašně živé vědomí staletého pronásledování v diaspoře, ten stát je něco jako duchovní princip. 

Celý sionismus je duchovní hnutí. Právě proto je nesmyslná rezoluce OSN, která sionismus označuje za rasismus. To je duchovní hnutí, které vychází z ideje zaslíbené země, má úplně jiný historický horizont, jim je jedno, že tam nebyli 100 nebo 1000 let, oni prostě to cítí jako svůj domov. Je to součást jejich učení, nalezli tam svůj domov a utíkají se tam ze všech těch diaspor, kde tím či oním způsobem trpí antisemitismem. Je to stát trochu jinak strukturovaný a na jiném principu postavený než je většina států. 

Což je jeden, zdaleka ne jediný důvod, proč to je nepřetržité ohnisko napětí, že tam pořád lítají kulky a je to neuralgický bod světa. Ale zároveň je to skutečně takový střed světa, nebo alespoň takové té židovsko-anticko-arabské-křesťanské kultury. No pak jsou ještě východní civilizace, ale ty tam zakořeněné nejsou, že…“ říká o Izraeli na nahrávce z dubna 1990 prezident Václav Havel, který by letos 5. října oslavil 80. narozeniny.  

Proč oslavy židovského Nového roku neprovází bujaré veselí? A co je nového v židovském světě? Celý magazín Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.  

Autor:  Leona Matušková

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas