23. prosince  2017  rubrika: Zprávy

Vánoce v Bulharsku komunisté hodně potlačili

Bulharské Vánoce - Foto:  Bulharský kulturní institut

Bulharské VánoceFoto:  Bulharský kulturní institut

Ačkoliv je Bulharsko pravoslavná země, oslavy Vánoc tam začínají stejně jako u nás 24. prosince večer. Na sváteční stůl patří kapr a lichý počet jídel, po domech obcházejí koledníci s proutky a nechybí ani vánoční stromeček. Ale byly doby, kdy se na tyto tradice hodně zapomnělo.

Zatímco snad každý Čech by dokázal něco povyprávět o oslavách Vánoc ve svém dětství, u Bulharů střední generace jsem se setkala s jistými rozpaky. Například Angel Marinov z Bulharského kulturního institutu v Praze na Vánoce vzpomíná takto:

 

Angel Marinov: „Když jsem vyrůstal, tak Bulharsko bylo ještě socialistický stát, takže u nás všechno sváteční bylo spojené s Novým rokem. Takže my jsme samozřejmě o Vánocích věděli, ale neslavili jsme je, slavili jsme Nový rok. Byl jsem dítě na konci 70. let a v celých 80. letech a všichni jsme čekali Nový rok. V Bulharsku nebyl dnešní Děda Koleda, ale byl Děda Mráz, to je jako ruský Děd Maróz. Takže ty dárky, které dnes děti očekávají na Vánoce, jsme my čekali na Nový rok.“ 

Čím byla vánoční tradice v Bulharsku narušena, vysvětluje etnolog Jaroslav Otčenášek. 

Jaroslav Otčenášek: „Samozřejmě ve všech zemích východního bloku, byť v každé trošku jinak, byly pokusy o likvidaci církevních svátků. V tehdejším Československu to nebylo až tak dramatické, ale v Bulharsku a třeba také v Jugoslávii každý člověk, který se otevřeně hlásil třeba i k Vánocům nebo k Velikonocům, byl poměrně rychle podezřelý. Potlačovaly se tradice spojené s těmito svátky a hlavně na začátku 50. let vládla taková představa, že soudruzi ze Sovětského svazu už to všechno vymysleli, takže to budeme přebírat od nich. Takže pokud mají v Sovětském svazu Dědu Mráze, tak my budeme mít také Dědu Mráze.“ 

Starobylá tradice zimních svátků vypadá následovně: 

Jaroslav Otčenášek: „V Bulharsku je celý cyklus zimních svátků, které jsou spjaty s Vánocemi. Začíná to 4. prosince a trvá to až do 6., potažmo do 7. ledna. Takže je to svátek svaté Barbory, bulharsky Varvara, svátek svatého Sávy o den později, pak je svatý Mikuláš, bulharsky Nikola. A pokračuje to Štědrým dnem, svátkem svatého Štěpána a vrcholí to po 1. lednu, tedy po Novém roce, příchodem Tří králů 6. ledna.“ 

Štědrý den už od roku 1968 Bulharská pravoslavná církev stanovila závazně na 25. prosince. 

Jaroslav Otčenášek: „Svátky samozřejmě začínají už 24. prosince vzhledem k tomu, že naši předci měli jiné dělení dne, než jak to známe dnes. Den končil západem Slunce a následně ta noc patřila už k tomu dalšímu dni, proto máme Štědrý večer 24. prosince, byť vlastní svátek je až 25. prosince. Takže v Bulharsku už se také 24. prosince všechno chystá, ale vlastní oslavy probíhají až 25. prosince.“ 

Zajímavá je také vánoční terminologie. 

Jaroslav Otčenášek: „Bulharsky se Vánoce označují jako Koleda, Rožděstvo Christovo / Narození Krista. V západních oblastech je termín Božik nebo Božič, což je podobné jako v srbštině.“ 

A také v Bulharsku chodí malí i velcí koledníci. 

Jaroslav Otčenášek: „Štědrý den se označuje také jako Malá koleda, kdy celý den chodí po městech a po vesnicích koledníci, většinou děti, kteří mají dřínové pruty. Poklepáváním těch prutů na dveře se dožadují nějaké koledy, ale zároveň zpívají písničky a také žehnají domům, které navštívili. Takže to je klasická bílá magie s ochrannou funkcí.“ 

Proutkům z dřínu se říká survačky a jsou mnohem víc zdobené, než naše velikonoční pomlázky. Angel Marinov popisuje, co na nich visí. 

„Takové vánoční pečivo – speciální preclík, ve kterém je vždy díra, aby se dal přivázat na survačku. To je nutné. Pak se dává popcorn, pražená kukuřice, a vždy se dává barevná vlna, aby to bylo zajímavé pro děti. Ještě se dává sušené ovoce, jako jablka, švestky, a taky červené a bílé nitě.“ 

A jak dodává Jaroslav Otčenášek, ani v Bulharsku nechybí vánoční stromeček. 

Jaroslav Otčenášek: „Do českých zemí přišel z Německa v 19. století. Do Bulharska se dostal s ruskými vojáky, kteří pomáhali v bojích proti Turkům za definitivní osvobození Bulharska, které nastalo v roce 1878. Ruští vojáci si v některých městech právě o Vánocích, bylo to na 1. ledna, zdobili velké vánoční jedle, což Bulhary velice upoutalo a rychle převzali tuto tradici.“ 

Také bulharské Vánoce mají svá typická jídla. 

Jaroslav Otčenášek: „Na Štědrý den v Bulharsku na většině stolů nesmí chybět pečený kapr, který je podobně jako v českých zemích spjat se symbolem bohatství, kdy šupiny mají symbolizovat budoucí peníze. Po dojedení se s kostmi kaprů prováděly magické úkony v rámci bílé ochranné magie, někdy i věštění budoucnosti z toho, jak ty kosti vypadají, jak se navzájem dotýkají apod. Jinak vzhledem k tomu, že většina Bulharů v minulosti byla spíše chudá, tak ty stoly měly symbolizovat bohatost svátků. Takže bylo nutné za každou cenu sehnat lichý počet jídel, ideálně jedenáct. Do toho se počítaly ořechy, sušené plody, prosná kaše nebo i kaše z ječmene atd. Podstatné je, aby toho bylo hodně nebo to tak aspoň vypadalo, aby byl plný stůl a všichni na chvíli zapomněli na tu těžkou dřinu na venkově, kterou zažívali.“ 

Na bulharskou vánoční tabuli vzpomíná Marie Petrová, která už 20 let žije v Česku a napsala internetovou bulharskou kuchařku. 

Maria Petrova: „Já jsem vyrůstala v komunistické době, kdy se nedá říct, že by to bylo úplně potlačované, ale nebyl to normální oficiální svátek, jako je teď, byl to napůl pracovní den. Víc se slavil Nový rok. Na Štědrý večer se zdobil stromeček, byly rituální chleby a lichý počet bezmasých jídel. U nás se vždy dělaly zelné závitky, nějaký salát. Zimní saláty, které jsme dělali na podzim, už byly zakvašené, hotové takže se servírovaly. A u nás se vždy také dělala bánica. Bánica je takové nejtypičtější bulharské pečivo, dělá se z váleného sušeného těsta a dává se do ní náplň z vajíček a rozdrobeného balkánského sýru. Výborně to chutná.“ 

Do bánice se někdy zapékají penízky a dřevíčka, pomocí nichž se věští budoucnost. 

Maria Petrova: „Většinou se to dělá do kulatého pekáče, který se otočí uprostřed stolu a každý si vezme kousek z toho kraje, který je otočený k němu. A uprostřed nebo i někde jinde je nějaká největší mince, která doma je, hezky umytá, a kdo ji najde, bude mít peníze. To je taková předpověď, co se člověku krásného přihodí další rok.“ 

Také každé zapečené dřívko dostane svou funkci. 

Maria Petrova: „Například něco bude štěstí nebo nějaký prospěch ve škole, pokud tam jsou školní děti, nebo auto, byt, cesta do zahraničí – všechno, co si ti lidé v té rodině přejí. A potom, když se ta bánica jí, tak každý něco v tom svém kousku najde a ví, jaká je předpověď. To je takový moc milý bulharský zvyk, který pokračuje dodnes všude ve městech a na vesnicích.“ 

Bulharské vánoční dobroty mohli nedávno ochutnat i senioři z Prahy 5 v Komunitním centru Prádelna. Kuchař Alexij Bečev vypráví, co na akci o bulharských Vánocích uvařil. 

Alexij Bečev: „Typické vánoční jídlo jsou závitky se zelným listem, který se plní rýží a mletým masem. To je tradiční vánoční jídlo. Dále jsme udělali bánicu se sýrem, to je tažené těsto, kam se nakládá sýr, těsto a omáčka s mlékem a vajíčky a peče se to v troubě. Pak ještě byly kjufte, kterým se říká karbanátky. Také jsme udělali kuřecí špízy, koláče s masem a sladkou baklavu plněnou vlašskými ořechy a zalitou medem.“ 

Určitě by stálo za to některý z bulharských receptů vyzkoušet. Třeba kapra plněného zeleninou, rýží, bylinkami a vlašskými ořechy. 

Autor:  Jana Šustová

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas