Ve filmu Bulharská rapsodie se režisér Ivan Ničev už potřetí věnuje situaci Židů v Bulharsku za holocaustu

4. únor 2017

Českou premiéru měl minulý týden film Bulharská rapsodie, a to u příležitosti Mezinárodního dne připomínání památky obětí holocaustu. Celovečerní snímek režiséra Ivana Ničeva [Nýčeva] se totiž zabývá osudy Židů za 2. světové války v takzvaném Velkém Bulharsku.

Plachý židovský mladík Moni a jeho bulharský kamarád Žožo jsou hlavními hrdiny filmu Bulharská rapsodie. Jejich přátelství nenaruší ani to, že Žožův otec je antisemita a pracuje v organizaci, která připravuje deportace Židů do táborů smrti. Pak však poznají krásnou sedmnáctiletou židovskou dívku Shely, jejíž přízni se víc těší světák Žožo než skutečně zamilovaný Moni. Přes příběh mladistvých lásek film představuje osud Židů za holocaustu. Natočen je podle skutečných událostí, jak říká mladá herečka Eliza Tokeva, která vystupovala v roli Moniho sestry, jež spolu s manželem utekla do Palestiny.

„Je to podle šesti nebo více příběhů. Jeden příběh je dokonce ze života herce Moniho Mošonova, který ve filmu hraje mého tátu. Ta scéna, ve které odcházím do Palestiny, je opravdový příběh jeho strýčka. Takže je to hodně příběhů v jednom.“

Eliza Tokeva ještě dodává, jak vznikl scénář.

„Scénář napsala paní Taťána Ničeva a také náš producent, který se jmenuje Nissim Levy a je z Izraele. Společně s Ivanem a Taťánou Ničevovými hodně cestovali, mluvili s lidmi a tak vytvořili scénář z mnoha různých příběhů.“

Shely a Moni ve filmu Bulharská rapsodie

Ivan Ničev se situací Židů v Bulharsku za 2. větové války zabýval ve svých celovečerních filmech už potřetí. Předchozí dva filmy se jmenují Po konci světa a Cesta do Jeruzaléma. O jeho motivaci herečka říká:

„Ivan Ničev nemá žádné židovské příbuzné nebo předky. Ale mezi Židy má hodně dobrých přátel a proto jejich příběhy bral vždy hodně osobně. Natočil takovou trilogii a myslím, že je to právě kvůli jeho přátelům. A také proto, že 2. světová válka je světové téma, k němuž člověk může prostřednictvím umění říct hodně věcí a řešit problémy. Musíme o těch věcech mluvit, protože také žijeme v době, která je plná problémů, a my je musíme zastavit a zasadit se o spravedlnost a mír.“

Zajímavé také je, jak Eliza Tokeva vnímala svou roli ve filmu o holocaustu.

Plakát k filmu Bulharská rapsodie

„Musím říct, že jsem byla dost mladá, bylo mi 18 let a ještě jsem si nebyla úplně jistá, jestli se chci stát herečkou. Jsem napůl Němka a napůl Bulharka a téma 2. světové války bylo stále přítomné v mém životě. Před měsícem jsem byla v Krakově na semináři pro herce a s kolegy jsme si řekli, že pojedeme do Osvětimi, abychom to viděli na vlastní oči. Hodně jsme se o tom učili, také ve škole, učili jsme se různé věci, ale nikdy nevíte, co bylo doopravdy a co ne. Ale když to vidíte na vlastní oči, jak tam ti lidé žili, když jdete do těch prostor, kde jsou dvě tuny lidských vlasů, a kolem Vás je tolik tváří, které se na Vás dívají očima bez duše – jsou mrtví a přesto naživu... A tam si člověk říká: To už se nesmí nikdy znovu stát! Nikdy! A je jedno, jestli jde o Židy, Araby, černé nebo bílé... Už nikdy, protože je to nelidské!“

Ve filmu Bulharská rapsodie je naznačen smutný osud Židů z Makedonie a jižní Thrákie, které byly za války pod bulharskou správou. Naproti tomu Židé z tzv. Starého Bulharska byli zachráněni. Ve filmu vystupuje i šéf bulharského Komisariátu pro židovské otázky Alexandr Belev, který pomáhal připravovat deportace Židů, a jeho sekretářka, která o těchto plánech informovala místopředsedu Národního shromáždění Dimitara Peševa. Co se dělo dál, vysvětluje Angel Marinov z Bulharského kulturního institutu v Praze.

„Když sekretářka Beleva oznámila panu Peševovi a také bulharské pravoslavné církvi, co se stane s našimi Židy, tak Bulharsko začalo klást odpor – jednak poslanci a jednak bulharský patriarcha Kiril a sofijský metropolita Stefan. My 24. května slavíme svátek Cyrila a Metoděje, to je jeden z největších bulharských svátků. A přímo 24. května 1943 se lidé objevili na ulici a začali protestovat proti deportacím bulharských Židů. Takže to byla taková síla občanské společnosti, že to zastavili.“

Shely a Moni ve filmu Bulharská rapsodie

Bulharská rapsodie je prvním filmem, který vznikl v bulharsko-izraelské koprodukci a v roce 2015 kandidoval za Bulharsko na Oskara.

Spustit audio