Vnitřní radost mluví velmi často účinněji nežli slova
Stává se nám to denně. Jdeme ve špatné náladě a potkáme lidi, kteří se smějí. Rozveselíme se a předáváme úsměvy dál. Aniž bychom to sami zaregistrovali. Jindy nám naopak náladu pokazí, když se na nás přenese něco z ponorky v práci. Jak to, že se naše emoce šíří tak rychle? Proč diváci v kině nebo na fotbale znějí jako jeden hlas? Neustále ze sebe něco vyzařujeme – naše emoce jsou nakažlivé.
Naši předci žili od nepaměti ve společenství. Ještě předtím, než začali komunikovat řečí, dorozumívali se mimoslovně. Podle primáře Karla Nešpora je právě toto důvod, proč je pro nás smích tak důležitý.
„Než abych někomu vysvětloval, jak se mám, je daleko rychlejší, když se určitým způsobem zatvářím, třeba když se usměji. Proč je tak důležité, abychom se na sebe usmívali a koneckonců i v té době ledové, aby se na sebe ti pralidé usmívali? Být ve stresu nejde stále, organismus se velmi rychle vyčerpává.“
Smějeme se vlastně proto, že tím našemu tělu říkáme, aby se zklidnilo, protože nám už nic nehrozí. To samé zároveň signalizujeme našemu okolí. Náš mozek se uvolní a pracuje pak mnohem výkonněji.
„Už Cicero prohlásil, že uvolněného člověka napadají myšlenky rychlostí blesku. Takže když se usmějeme, zlepšíme tím svoji duševní výkonnost.“
Protože je mimoslovní komunikace starší než řeč, bývá pro náš život významnější.
„Když někomu říkáme ‚to je hezké (okouzleně), tak to znamená úplně něco jiného, než když totéž říkáme znuděně či znechuceně. Takže ta mimoslovní komunikace určuje význam toho slovního sdělení. Mimoslovní komunikace je i extrémně rychlá. Poznáme během pár vteřin, co druhý cítí, pokud se ten člověk určitým způsobem tváří, má určité držení těla, mluví určitým způsobem hlasu…“
Platí přitom, že mimoslovní komunikace je tím přirozenější a hlubší, čím důvěrnější vztah s dotyčným máme.
„Lidé jsou na sebe velmi vyladění a tu svoji mimoslovní komunikaci mají důkladně prostudovanou. Dovedu si představit, že třeba manželé komunikují mnohem spolehlivěji.“
Smích se mezi námi šíří díky tzv. zrcadlovým buňkám mozku. Tyto buňky jsou vlastně zrcadlem našich emocí. Automaticky totiž napodobují emoce lidí, do kterých se vciťujeme… Naše nálady, emoce i smích se mezi námi nejen šíří, ale tak trochu si žijí vlastním životem, třeba v kině, které naráz „vybuchne smíchy“.
„Smějeme se tomu, co říká komik, a zároveň na nás působí smích okolí. Tam dochází k posílení pozitivní emoce.“
Zdá se, že naše nálady se ve větším množství lidí násobí a umocňují podobně, jako se vlny na hladině ženou k pobřeží. Ostatně ne nadarmo se mezi fotbalovými fanoušky šíří mexické vlny.
Pokud pochopíme, jak naše emoce působí, může to být velmi užitečné i pro náš duchovní život, jak dodává Karel Nešpor.
„Evangelium znamená radostná zpráva. Jestliže někdo evangelizuje, tak určitě bude lépe působit, když z něj bude vycházet nějaká vnitřní radost nebo pohoda, než třeba zatrpklost. Vnitřní radost mluví za vás často daleko více než slova.“
