Výstava malíře Josefa Ladislava Jíchy
Malíř, grafik a ilustrátor Josef Ladislav Jícha po deseti letech představuje v plaském klášteře veřejnosti své velkoformátové obrazy. Jeho rukopis je snadno poznatelný díky tomu, že detailně propracovává motivy křesťanské i židovské tradice a maluje geometrické obrazce, které přiléhají k lidským tvářím či postavám. Josef Jícha využívá zvláštnosti svého mozku. Výsek, který vidí jednou hemisférou, se snaží začlenit do uceleného řádu.
Josef Ladislav Jícha měl štěstí, protože své obrazy nemusel tvořit na zakázku.
„Dcery mě zajistily a říkaly: ‚Maluj si‘. A já jsem seděl v tom nejmenším ateliéru na světě a mohl tam v klidu pracovat… Zdejší obrazy jsou průřezem posledních třiceti let.“
Řada obrazů má náboženské motivy, ale pak jsou tu obrazy, které se náboženské tvorbě hodně vymykají.
„Ty náboženské motivy mají svůj podtext, madony jsou někde více sakrální a někde jsou pozemské, mají svoji pozemskou nebeskost, řekl bych. Madona válečných vdov, madona samodruhá, sedmiramenná… mají výraz žen, které mě v životě hluboce poznamenaly.“
Sedmiramenný svícen, trnitý, jakoby porostlý trny, ostatně i ta tvář má stinný výraz… to je návaznost na dějiny židovského národa a jeho utrpení?
„Já jsem to bral hodně osobně. Moje žena mi odcházela takových posledních patnáct let na roztroušenou sklerózu. Ležela na tom svém polohovacím lůžku a já jsem některé obrazy maloval v její přítomnosti. A ona jim jakoby svým dechem a pohledem vdechla svůj život, i když třeba už komunikovala se mnou pouze obtížně, přikývnutím a tak.“
Představy náboženské, zároveň pozemské, Vaše osobní zážitky, podle čeho tvoříte?
„Jak se člověk noří sám do sebe, tak si hledá cesty… Díky tomu, že jsem se topil, rozpojily se mi mozkové hemisféry. Od té doby se nacházím… Hledám rovnováhu svých hemisfér. Dívám se na věci z metrového pohledu, a když je chci je zachytit do hloubky, musím jít za ten obraz, což znamená, že se tím obrazem někdy projdu. Tím si ty hemisféry spojuji.“
Zatímco levá mozková hemisféra nám umožňuje, abychom viděli jednotlivosti, ta pravá je odpovědná za vnímání celku. Pokud dojde k jejich rozpojení, v praxi to například znamená, že malíř vidí samostatně postavu a samostatně její tvář. Josef Ladislav Jícha vymyslel specifickou techniku, jak tento rozpor překonat − tvář postavy maluje podle geometrického obrazce, který mu slouží jako její podklad. Bilanční výstavu můžete v cisterciáckém klášteře v Plasích navštívit až do konce srpna.
