Výstava představuje život za Kostnického koncilu

6. červenec 2014

Existuje jen málo politických událostí pozdního středověku, o kterých jsme informováni natolik podrobně, jako v případě Kostnického koncilu, jehož 600. výročí si velkolepě připomínají na jihu Německa u Bodamského jezera. Zachovala se ovšem nejenom svědectví o oficiálních jednáních či volbě jediného papeže Martina V., ale také detailní popis všedního koncilního dne.

Kolik stál chléb, víno či maso, kolik biskupů muselo spát v jedné komoře, že popel upáleného reformátora Jana Husa byl vysypán do Rýna a že po volbě papeže v roce 1417 vzlétly nad kostnickým kupeckým domem bílé holubice. O tom všem nás realisticky zpravuje Ulrich Richental, kostnický písař z 15. století ve své kronice napsané v jihoněmeckém alemanském nářečí. Tři sta velkoformátových stran doplnilo pět ilustrátorů 98 barevnými perokresbami. Zrodila se tak nejznámější kniha o koncilu, která byla ihned opisována.

Rosgartenmuseum v centru Kostnice, založené v roce 1870, vystavuje místní verzi Richentalovy kroniky zhotovenou kolem roku 1464/65. Expozice je doplněním velké zemské výstavy Bádenského zemského muzea a přibližuje život prostých obyvatel, vysvětluje historička Gudrun Schnekenburgerová.

„Kostnice bylo svobodné říšské a biskupské město, které požívalo významných svobod. Mělo vlastní zahraniční i finanční politiku, uzavíralo státní smlouvy, vydávalo vlastní zákony a razilo vlastní mince ve sklepě budovy, kde nyní sídlí kavárna Vogelhaus. Kostnice v období koncilu byla prostě státem ve státě.“

Budova koncilu v Kostnici

Většina kostnických žila zbožně, přílišné uctívání ovšem budilo podezření, že se jedná o rouhání či kacířství. Ti, kteří z něho byli usvědčeni, většinou skončili na hranici. Přihlížení popravě bylo pro místní jistým druhem lidové slavnosti, byť oblíbenější byly rytířské turnaje.

Zařízení domů bylo skromné, hlavní místností byla obytná světnice vytápěná kachlovými kamny, s prkennou podlahou. Druhá, menší místnost sloužila ke spaní i jako sklad. Během čtyř let koncilu se ovšem příbytky místních proměnily v hostely, líčí historička Rosgartenmuzea Gudrun Schnekenburgerová.

Husův kámen

„Lidé pronajímali vše, co se dalo. Především místa ke spaní. Během koncilu nejspíš nikdo nespal sám nejenom v domě, ba dokonce ani v jedné posteli. O lůžko se dělili domácí s hosty nebo dva vysoce postavení hosté sdíleli jedno lože. Postel kostničtí pronajímali účastníkům koncilu nejenom s povlečením, ale také nádobím, aby si mohli sami něco uvařit, se džbánem na vodu i víno, nechyběli ani ubrousky a ubrus.“

Ačkoli nás od doby koncilu dělí 600 let, tehdejší lidé jsou nám se svými radostmi, starostmi i nadějemi a sny mnohem blíže, než bychom se domnívali.

autor: zis
Spustit audio