6. července  2014 v 22:05  rubrika: Zprávy

Výstava představuje život za Kostnického koncilu

Existuje jen málo politických událostí pozdního středověku, o kterých jsme informováni natolik podrobně, jako v případě Kostnického koncilu, jehož 600. výročí si velkolepě připomínají na jihu Německa u Bodamského jezera. Zachovala se ovšem nejenom svědectví o oficiálních jednáních či volbě jediného papeže Martina V., ale také detailní popis všedního koncilního dne.

Kolik stál chléb, víno či maso, kolik biskupů muselo spát v jedné komoře, že popel upáleného reformátora Jana Husa byl vysypán do Rýna a že po volbě papeže v roce 1417 vzlétly nad kostnickým kupeckým domem bílé holubice. O tom všem nás realisticky zpravuje Ulrich Richental, kostnický písař z 15. století ve své kronice napsané v jihoněmeckém alemanském nářečí. Tři sta velkoformátových stran doplnilo pět ilustrátorů 98 barevnými perokresbami. Zrodila se tak nejznámější kniha o koncilu, která byla ihned opisována.  

Rosgartenmuseum v centru Kostnice, založené v roce 1870, vystavuje místní verzi Richentalovy kroniky zhotovenou kolem roku 1464/65. Expozice je doplněním velké zemské výstavy Bádenského zemského muzea a přibližuje život prostých obyvatel, vysvětluje historička Gudrun Schnekenburgerová.  

Budova koncilu v Kostnici - Foto: Achim Mende, Konzilstadt Konstanz

Budova koncilu v KostniciFoto: Achim Mende, Konzilstadt Konstanz

„Kostnice bylo svobodné říšské a biskupské město, které požívalo významných svobod. Mělo vlastní zahraniční i finanční politiku, uzavíralo státní smlouvy, vydávalo vlastní zákony a razilo vlastní mince ve sklepě budovy, kde nyní sídlí kavárna Vogelhaus. Kostnice v období koncilu byla prostě státem ve státě.“  

Většina kostnických žila zbožně, přílišné uctívání ovšem budilo podezření, že se jedná o rouhání či kacířství. Ti, kteří z něho byli usvědčeni, většinou skončili na hranici. Přihlížení popravě bylo pro místní jistým druhem lidové slavnosti, byť oblíbenější byly rytířské turnaje.  

Husův kámen - Foto: Konzilstadt Konstanz

Husův kámenFoto: Konzilstadt Konstanz

Zařízení domů bylo skromné, hlavní místností byla obytná světnice vytápěná kachlovými kamny, s prkennou podlahou. Druhá, menší místnost sloužila ke spaní i jako sklad. Během čtyř let koncilu se ovšem příbytky místních proměnily v hostely, líčí historička Rosgartenmuzea Gudrun Schnekenburgerová.  

„Lidé pronajímali vše, co se dalo. Především místa ke spaní. Během koncilu nejspíš nikdo nespal sám nejenom v domě, ba dokonce ani v jedné posteli. O lůžko se dělili domácí s hosty nebo dva vysoce postavení hosté sdíleli jedno lože. Postel kostničtí pronajímali účastníkům koncilu nejenom s povlečením, ale také nádobím, aby si mohli sami něco uvařit, se džbánem na vodu i víno, nechyběli ani ubrousky a ubrus.“  

Ačkoli nás od doby koncilu dělí 600 let, tehdejší lidé jsou nám se svými radostmi, starostmi i nadějemi a sny mnohem blíže, než bychom se domnívali. 

 

Život za Kostnického koncilu

Vložit na svůj web

Autor:  Zita Senková

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas