Výstava Uprchlíky v Šanghaji představuje ghetto Hongkew očima uprchlíků a objektivem Arthura Rothsteina
Židovské muzeum v Praze pořádá už třetí výstavu věnovanou fenoménu uprchlictví a migrace. Od května je možné se v Galerii Roberta Guttmanna v Praze seznámit s málo známou historií takzvaného šanghajského ghetta, v němž našli útočiště středoevropští Židé v době, kdy téměř celý svět přijímání uprchlíků odmítal.
Před holocaustem se lidé snažili utéct doslova kamkoli. Část středoevropských Židů přežila válku překvapivě v Šanghaji. Jak se do Číny dostali, popisuje Michaela Sidenberg z Židovského muzea v Praze.
„Českoslovenští Židé odcházeli do Šanghaje po okupaci v březnu 1939. Ta situace je poněkud odlišná od Židů rakouských a německých, protože kulminační bod jejich emigrace byl už po křišťálové noci v roce 1938. Nicméně Šanghaj byla jednou z posledních destinací, kam bylo možné odejít, emigrovat, aniž by člověk potřeboval vízum, a musel se podrobit nějakým naprosto nedosažitelným kvótám, které platily například pro Severní Ameriku. Od Evianské konference jakákoliv země kromě Dominikánské republiky a několika výjimek naprosto odmítala přijmout jakékoliv židovské uprchlíky.“
Představu o tom, jak vypadalo prostředí židovských uprchlíků ve východní Asii, si mohou udělat návštěvníci výstavy Uprchlíky v Šanghaji. 22 snímků amerického fotografa Arthura Rothsteina zachycují životní podmínky v ghettu Hongkew v polovině dubna 1946.
„Rakouských, německých, československých, polských, maďarských, zkrátka středoevropských Židů tam od roku 1937 přišlo na 20 tisíc. Těch Čechoslováků tam z toho proporčně byla pouze malá část, uvádí se asi na 400 osob, které jsou na seznamu československého konzulátu.“
V únoru roku 1943 vydaly japonské autority úřady nařízení, že se všichni uprchlíci, kteří přišli do Šanghaje po roce 1937, musí soustředit do tzv. Určeného území.
„To bylo 2,5 kilometrů čtverečních v tehdy už zruinovaném, Japonci naprosto rozbombardovaném Hongkew. Do té doby mohla žít kdekoliv v Šanghaji, samozřejmě úměrně své ekonomické situaci, která nebyla vždy nejlepší. Ty podmínky tam byly velice těžké, uvážíme-li, že byl nedostatek jídla, léků, ošacení a samozřejmě ta čtvrť byla v rozvalinách, hygienické podmínky byly naprosto otřesné, ale stále se tam dalo přežít. Což bylo naprosto odlišné od situace v Evropě, kde už v té době probíhaly masové deportace do vyhlazovacích táborů.“
Nejhorší byla situace židovských uprchlíků z Německa a Rakouska.
„Oni tam odcházeli obráni naprosto úplně o všechno už z těch svých tehdejších zemí, z území německé říše. Mnoho z nich šlo třeba rovnou z Dachau, z koncentračních táborů, odkud je propustili a dali jim pár týdnů na absolvování celého toho složitého vystěhovaleckého procesu a s pěti Markami v kapse odcházeli. Ti pak byli odkázáni na tzv. heimy, na komunitní bydlení, která tam bylo organizováno částečně mezinárodními podpůrnými organizacemi, pokud to ještě šlo a mohly tam ještě působit a byly tam možné nějaké finanční podpory. A posléze ta komunita, která tam byla už historicky od 19. století (a ten kontext tady také líčíme a návštěvníci se s ním mohou podrobně seznámit), tam organizovala tato záchytná pomocná zařízení. Nebyly to samozřejmě jen ty heimy, byly to i vývařovny jídla, nemocnice atd., co tam všechno bylo nutné zařídit pro to množství lidí, kteří neměli vůbec nic.“
Fotografie Arthura Rothsteina tvoří hlavní část výstavy, ale najdeme tam i dobové dokumenty a videa s vyprávěním pamětníků.
„Na těch fotografiích můžeme vidět jednak distribuci potravinové pomoci, podmínky v těch společných ubytovnách, v heimu, uprchlickou kantýnu s typickým středoevropským menu, komunitní kuchyni, která spontánně vznikla pro potřebu obyvatel jednoho z heimů v jednom z vnitřních dvorů a sloužila také jako prádelna. Můžeme tady vidět židovský pár, který z té distribuované potravinové pomoci před Pesachem v dubnu 1946 připravuje na takovém improvizovaném čínském kotlíku macesové knedlíčky.“
Výstavu Trosečníky v Šanghaji můžete navštívit do 11. září.
Jak se žije rabínovi v Brně? A jak pomáhá dětem z brněnského Bronxu hudba? Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.
