17. dubna  2016 v 19:45  rubrika: Zprávy

Vznik první republiky doprovázel „antisemitismus zklamání“. Židé podle tehdejších elit neprokázali v bojích dostatečnou loajalitu

Historik Michal Frankl - Foto: Petra Čechová

Historik Michal FranklFoto: Petra Čechová

Československá první republika je známá jako tolerantní země s poměrně bezpečným domovem pro Židy. Její existence však byla zarámovaná dvěma vlnami antisemitismu. Ta první přišla s první světovou válkou a budováním nového státu. O tom, co ji rozdmýchalo, si povídáme s Michalem Franklem, který je vedoucím Odboru židovských studií a dějin antisemitismu Židovského muzea v Praze.

Protižidovské nálady při formování první republiky byly „antisemitismem zklamání“, jak je nazval politik a novinář Jan Herben.  

Toto zklamání se podle Michala Frankla odvíjelo od představ o nedostatečné loajalitě Židů vůči českému národu:  

„Byly to představy o tom, že teprve ta válka ukázala obrovskou neloajalitu a nesounáležitost Židů s českou společností. A že zatímco ostatní bojují na frontě, Židé se schovávají, lichvaří a bohatnou. Navíc podporují východo-židovské uprchlíky, kteří se zabývají drobnou kriminalitou, kradou, jsou špinaví a vůbec k nám nepatří.“  

Překvapivé na celém tehdejším diskurzu je, že se jeho nositelem staly i elity bez závislosti na svém umístění v politickém spektru.  

„Židé měli údajně podporovat válku, a zároveň se před ní měli schovávat, měli provokovat Čechy svým propruským proválečným chováním v době ohrožení českého národa a takové názory vyjadřují Masaryk, Kramář, Herben a řada dalších v roce 1914. A to se vše vrací v roce 1918 tendencemi k vylučování Židů jako lidí, kteří byli údajní aktivisté – podporovali starou monarchii, byli neloajální k českému národu.“  

Podle Michala Frankla tuto kritiku spíše než skutečnosti motivovaly mnohými předsudky zakalené úsudky: „Ta kritika se zakládala spíše na znejistění českého národního projektu a na stereotypech a na snaze vybudování národní jednoty v přípravě Československého státu!“  

Sociální vědec tématu věnoval svou knihu „Budování státu bez antisemitismu“ s podtitulem „Násilí, diskurz loajality a vznik Československa“. Podle jeho úvahy Židé sami zmíněným náladám po skončení první světové války zabránit nemohli:  

„Úplně vyhnout se tomu židé vyhnout nemohli, protože to jsou představy, které jsou založené na stereotypech. A hlavně představy, které vyplývají z toho, co je vnější tomu, co Židé skutečně dělali. Že Židé ve skutečnosti rukovali nebo byla řada Židů i v českých legiích v Rusku, to v představách nehrálo příliš velkou roli, nebo že ne všichni Židé byli obchodníci s nedostatkovými potravinami…“  

Židé však nebyli zcela pasivní. V reakci na antisemitismus například zformovali svou národní radu, která se snažila ve prospěch Židů intervenovat.  

V Den vzniku samostatného Československa vyslovili její zástupci osobně v sídle České národní rady loajalitu novému státu. Jak se jim podařil vývoj zvrátit či přesněji řečeno nezvrátit, známe z historie následujících let…  

Co to je „chamec“ a proč se ho máme zbavit? A co pro nás připravil festival židovské hudby Mažif? Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas