Vzpomínka na profesora Jana Hellera

Jan Heller: "Hospodin je v Kristu a jde v Kristu cestou utrpení s námi. A Kristus nám ukazuje, že tato cesta utrpení ústí do života věčného nebo do naděje, do těch dobrých věcí. Bůh není levný garant úspěchu, nýbrž především ten, kdo ve všem s námi trpí - nejen s lidmi, s celým vesmírem. To je rozpoznání, že Boha je zbytečné hledat na nebi anebo v podsvětí, protože 'blízko tebe jest slovo'. A toto slovo je samozřejmě vtělené slovo, které jde s námi."

Jan Heller patřil k nejoblíbenějším profesorům Evangelické teologické fakulty. Své studenty měl rád a jejich cestu sledoval i po opuštění školy. Když mu vážné nemoci pedagogické působení znemožnily, přijal s vděčností možnost vykládat biblické texty prostřednictvím rozhlasových vln. Nejprve s Petrem Kolářem a od roku 2003 se mnou nahrával pro stanici Vltava nedělní pořad Ranní Slovo. Pro Křesťanskou vlnu Českého rozhlasu v Plzni a pro rozhlasovou misijní stanici Trans World Radio jsme navíc připravili více než tři desítky pořadů o biblických postavách, reáliích a textech. Natáčeli jsme většinou u Hellerů doma, protože zdravotní stav panu profesorovi neumožňoval dlouhé přesuny. Přestože byl Jan Heller špičkovým odborníkem, nikdy natáčení nepodcenil a vždy byl pečlivě připraven. Pořady s ním byly posluchači velmi žádané, protože mluvil srozumitelně a byl osobní. Nebál se mluvit o své víře, o svém vztahu ke Kristu, o naději a hledání vnitřního pokoje.

Jan Heller: "Já myslím, že když je člověk v pokročilém věku a je trápen všelijakými bolestmi těla, tak to nejvzácnější je pokoj v srdci. Pokoj v srdci, ve kterém vím, že Pánu Bohu patřím a že mě nic nevytrhne z Jeho ruky, ať už to bude vnější neklid, nějaká bolest, nějaká překážka nebo nějaká mrzutost. Tenhle pokoj srdce je něco, čím si nás Pán Bůh připravuje, podle mého, pro své království a já jsem za to velice vděčný."

V loňském roce vydalo nakladatelství Vyšehrad knihu Znamení odkazující k nebi, která je sestavena z rozhlasových pořadů Jana Hellera. Byla to poslední z mnoha publikací, které pan profesor vydal a ve kterých ukazoval čtenáři, jak k němu může Bible osobně promlouvat. Přestože Jan Heller patřil k vynikajícím odborníkům, dával si záležet na tom, aby sám sebe nebral příliš vážně. Kromě všeho, co předal studentům, kromě knih, článků a rozhlasových nahrávek je i tato snaha nedílnou součástí odkazu Jana Hellera.

Jan Heller: "Taková ta nafouklá vážnost, to je přece zrcadlo sobectví. Když se člověk potřebuje brát vážně, když si stoupá na špičky, když se kouká na ty druhé minimálně přes plot, prosím vás, kam to vede? Já jsem v takovéto osamělosti sám v podstatě nikdy nebyl a také v ní nechci skončit. Vždyť je to nádhera, když se nemusíme brát tak docela vážně. Já mám takové úsloví, které vám řeknu: Král Jan Lucemburský řekl: 'Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!' A já říkám: 'Toho bohdá nebude, abych se začal brát vážně!' Tím bych komplikoval věci sobě i druhým."