Zavádění povinné výuky náboženství do státních škol v bývalé Jugoslávii
Na webových stranách jihoslovanského vysílání Radia svobodná Evropa se nedávno rozhořela diskuze o tom, jakým způsobem postupují jednotlivé země v této otázce. Má být náboženství ve státních školách, nebo být výlučně záležitostí církví a náboženských komunit?
Co se týče náboženství ve státních a veřejných školách, první zavedlo výuku zásad katolické víry Chorvatsko už v roce 1991. Katolictví je chápáno jako součástí národní identity Chorvatů. Politické strany o problému raději mlčí v obavě ze ztráty voličů. V zemi se vyučuje i pravoslavné náboženství, zejména ve východní Slavonii, kde mají kompaktní osídlení Srbové, a také ve městech, kde žije početná srbská menšina. K zavedení výuky pravoslavného náboženství musí ale projevit zájem alespoň 5 žáků ze třídy.
V Srbsku zavedla před deseti lety výuku náboženství paradoxně vláda nejliberálnějšího premiéra Zorana Džindžiče, později zavražděného. Chtěl si tak na svou stranu získat vlivnou Srbskou pravoslavnou církev a konzervativní kruhy společnosti. Děti ale mají možnost si vybrat mezi náboženstvím a občanskou naukou. Srbská pravoslavná církev tvrdí, že základy křesťanství, které spoluvytvářelo evropskou civilizaci, nesmí na školách chybět.
Nejsložitější je situace v Bosně a Hercegovině, zemi, kde před 15 ti lety skončila občanská válka. V zemi fungují tří hlavní náboženské komunity. Dominuje pochopitelně islámská víra, následovaná vyznáním pravoslavným a katolickým. Náboženská výuka ve státních školách je nepovinná. V Republice srbské, kde většinu obyvatelstva tvoří Srbové, se náboženství ale započítává do studijního průměru. V druhé části země, kde dominují Bosňáci, vyznávající islám, a katoličtí Chorvati, mohou rodiče zvolit pro své žáky tři možnosti. Jednak výuku náboženství, nebo něco na způsob naší občanské nauky, případně nezvolit ani jeden z těchto předmětů. Případnou povinnou výuku ztěžuje i fakt, že je Bosna a Hercegovina sužována permanentním nedostatkem peněz a na zavádění nových předmětů chybějí peníze. Odpůrci povinné výuky náboženství ve státních školách připomínají často negativní působení náboženských komunit během občanské války a nechtějí, aby se rozdílnými výklady víry mezi dětmi podporovala náboženská nesnášenlivost.
Co se týče Kosova, tamní parlament přes protesty islámské komunity zavedení náboženství do škol zamítl. Stejně tak jako parlament Černé Hory, zmítané sporem dvou tamních pravoslavných církví.
