Židé tvořili první významnou skupinu uprchlíků v moderních českých dějinách

25. leden 2015

Loni si svět připomněl 100 let, která uplynula od vypuknutí první světové války. Výstava, kterou při této příležitosti připravilo Židovské muzeum v Praze, má však obecnější dosah. Všímá si problému uprchlíků, což je téma aktuální i dnes. Pod názvem „Orient v Čechách?“ je možné výstavu v muzejní Galerii Roberta Guttmanna v ulici U Staré školy v Praze 1 zhlédnout ještě do konce tohoto týdne.

Uprchlíci, kteří v roce v roce 1938 kvůli Mnichovské dohodě uprchli z pohraničí, se pevně zapsali do českého historického vědomí. Naopak srovnatelné, ne-li větší množství lidí v nouzi, kteří utekli do českých zemí za první světové války, zůstává téměř zapomenuto. Byli mezi nimi Poláci, Rusíni či Židé z Haliče a Bukoviny, nebo Italové a Chorvati z jihu rakousko-uherské monarchie. Tvořili první významnou skupinu uprchlíků v moderních českých dějinách.

Své domovy opouštěli z obav z posunů fronty, před násilím vojáků vůči civilistům či z loajality ke své zemi. Často utíkali ze zcela zničených městeček a vesnic. Židé navíc z obavy před pogromy ze strany ruské armády a zejména obávaných kozáků. Obviňování ze špionáže, ponižování, popravy, znásilňování a plenění patřilo k jejich každodenní zkušenosti v Rusy obsazené východní Haliči a v Bukovině. Odhaduje se, že zhruba polovina z 800 000 Židů z Haliče uprchla do vnitrozemí; další desetitisíce z Bukoviny.

Židovský uprchlík v Rychnově nad Kněžnou

Uprchlíci museli žít v jedné z určených uprchlických obcí – městečkách či vesnicích, mimo velká města jako Vídeň či Praha – a většinou se nemohli volně stěhovat. Již v prvních týdnech války tak například překotně vznikly barákové tábory na jižní Moravě v Mikulově, Pohořelicích a Kyjově – ty měly zachytit židovské uprchlíky, aby se nedostali do Vídně.

V Čechách hrál podobnou roli tábor v Německém, dnes Havlíčkově Brodě, určený zpočátku pro vysídlené Italy a později hlavně pro židovské uprchlíky. V táborech, v nichž často panovaly špatné podmínky a řádily epidemie spojené s vysokou úmrtností, zvláště u dětí, žily desítky tisíc lidí. Kvůli značné úmrtnosti v době tyfové epidemie musel být dokonce v Havlíčkově Brodě zřízen zvláštní tyfový hřbitov.

Aranžovaná fotografie židovských uprchlíků v barákovém táboře v Německém (dnes Havlíčkově) Brodu, 1915-1917.

Židé evakuovaní do českých zemí byli většinou velmi chudí, z nábožensky tradičního prostředí. Nikdy předtím a nikdy potom se obyvatelé českého vnitrozemí, židovští ani jiní, nemohli každodenně stýkat a potýkat s takzvanými „východními“ Židy. Takovými, kteří se viditelně odlišovali svým oblečením a jazykem jidiš, kteří nebyli začleněni do většinové společnosti. Zatímco pro některé emancipované české Židy byli lidé v kaftanu, s pejzy a striktně dodržující náboženské předpisy symbolem uzavřenosti ghetta, jiní v nich viděli zdroj autentické židovské národní kultury. Tato setkání tak podněcovala jak diskuse o židovské identitě, tak rozehrávala předsudky proti údajně zaostalým „východním“ Židům.

Výstava „Orient v Čechách?“ v Galerii Roberta Guttmanna Židovského muzea v Praze zachycuje osudy židovských uprchlíků v době první světové války a i reakce společnosti na ně na autentickém dobovém materiálu. Zhlédly ji již tisíce návštěvníků a poslední příležitost k tomu je již jen do konce tohoto týdne.

autor: Michal Frankl
Spustit audio