Židovské chápání životních principů

Z historie, filosofie i náboženství lze odvodit, že k tomu, aby byl svět lepší, stačí zachovávat alespoň šest principů. Nejde přitom o žádné nové, dříve neznámé zásady. Provázejí lidstvo již od starověku a doplňují je i různé výklady.

Šest zásad, s jejichž naplňováním lze spojit zdokonalování tohoto světa, je možné stručně charakterizovat takto:

Respekt k životu;
Mír a harmonie mezi národy;
Spravedlnost a rovnost podle zákona;
Všem dostupné vzdělání;
Setrvalost rodiny;
Sociální odpovědnost.

Judaismus věnuje všem těmto hlediskům velkou pozornost. Tóra, biblických Pět knih Mojžíšových, učí, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu. Ideu Boha jako milujícího Stvořitele všeho živého vnesl do světa praotec Židů Abrahám. Židé věří, že jako Boží stvoření jsou lidé povinováni úctou ke každému živému tvoru. Coby živá bytost nemá žádný člověk větší právo na život než jiný, život všech má být stejně chráněn.

V šestém přikázání desatera Tóra jasně říká: „Nebudeš vraždit.“ Tento imperativ je pak v hebrejské Bibli rozveden v mnoha dalších výrocích, které odkazují k nenahraditelné hodnotě života.

Židovské svaté Písmo rovněž jasně hovoří i o potřebě míru a harmonie mezi národy. V knize proroka Izajáše a Micheáše můžeme najít tuto vizi:

„I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Národ nepozdvihne meče proti národu, nebudou se již cvičit v boji.“

V těchto slovech ožívá starověká židovská koncepce všeobecného míru a bratrství. Tato představa je i pro dnešní svět natolik důležitá, že uvedené biblické verše jsou vytesány na průčelí budovy Organizace spojených národů v New Yorku.

Další významný princip pro vylepšení světa, ideu spravedlnosti a rovnosti, Tóra výmluvně připomíná v Páté knize Mojžíšově. „Budeš usilovat o spravedlnost a jen o spravedlnost, abys zůstal na živu...“, stojí zde a na jiném místě biblických Knih Mojžíšových můžeme číst: „Ustavíš soudce a správce. Budou soudit lid podle spravedlivého práva. Nepřevrátíš právo, nebudeš nikomu stranit, nepřijmeš úplatek...“

Co se týče vztahu ke vzdělání, nepřeženeme, označíme-li úctu ke vzdělanosti a pozornost věnovanou poznávání a učení přímo za jednu z nejvyšších židovských hodnot. Samo židovské vyznání víry obsahuje povinnost učit děti. Vzdělání náleží v židovské historii výjimečné postavení, vědění Židé považují za hlavní nástroj ke zlepšení světa.

Ve vztahu k rodině judaismus zdůrazňuje její jedinečnou roli. „Muž opustí svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem,“ praví První kniha Mojžíšova. Lidská sexualita má být manželstvím povznesena a posvěcena. Instituce manželství pak podstatně přispívá ke kultivaci člověka a vzájemné úctě a jako taková má být dle judaismu všemožně podporována a upevňována.

Poslední z námi citovaných šesti zásad významných pro celé lidstvo - idea sociální odpovědnosti - nachází v judaismu nejplnější výraz ve známém výroku z Třetí knihy Mojžíšovy: „Miluj bližního svého jako sebe sama.“ Představa, že jeden každý člověk má mravní i právní závazek pečovat o druhé lidi, představuje jeden z největších vkladů judaismu ke světové kultuře. Silné vědomí vzájemnosti a společné odpovědnosti je také jedním z důvodů, proč v židovském společenství byly již od starověku zřizovány charitativní, podpůrné instituce.

Šest právě citovaných principů můžeme právem považovat za všeobecný koncept pro zlepšení života na zemi. Ve svém dnešním pojetí, běžném v demokratických zemích, je přitom úzce spjat s židovským náboženským odkazem. Jde o hodnoty, které se následně staly vpravdě univerzálními.

Autor je americký rabín.