Židovské hřbitovy jako úlomky poraněné paměti

30. říjen 2016

Blíží se svátek Všech svatých a na hřbitovech se objevují květiny a světla svíček. Na židovských hřbitovech se ale nic takového neděje. Židé Dušičky neslaví, ale hroby svých předků samozřejmě navštěvují. Na náhrobky kladou místo květin kaménky. Řada židovských hřbitovů se ovšem vůbec nedochovala.

Chátrání, vandalismus, neúcta k pietě zemřelých i kupčení se staletými náhrobky – to vše potkalo židovské hřbitovy v druhé půlce 20. století. Některá pohřebiště byla zničena už za války, zejména v Sudetech.

Zbídačení přeživší holocaustu, kteří se vraceli do vlasti, nepoznávali své dříve tak blízké okolí a nenacházeli ani hroby svých předků. Mariánskolázeňský lékař Walter Löbnerve ve svých vzpomínkách napsal, že zkáza židovských památek jím otřásla ještě více než tragický osud vlastní rodiny:

Zlomek náhrobního kamene na židovském hřbitově v Úštěku

„V případě ztráty rodiny šlo o individuální osud, zatímco v případě ničení hřbitovů šlo o ničení židovské paměti v českých zemích, jakoby ta komunita byla vytrhána i s tou symbolickou stránkou, tedy těmi kořeny,“

Říká historická antropoložka Blanka Soukupová, autorka knihy Židé v českých zemích po šoa - identita poraněné paměti. Po válce se židovská komunita pomalu obnovuje a některé židovské hřbitovy se dokonce daří opravit. Jenže z mnoha tradičně židovských oblastí Židé úplně vymizeli a o hřbitovy se nemá kdo starat. Pokračují vandalské útoky i necitlivé zásahy státu. To nejhorší pak ale přišlo za normalizace:

Zub času neúprosně ukusuje z náhrobku na židovském hřbitově v Holešově

„To je doba, kdy hřbitovy začnou masově ustupovat výstavbě sídlišť, domů, silnic a kdy dochází k tomu, že musejí být definitivně odstraněny, aby nekazily pohled na město. V průběhu normalizace mizí v Čechách zhruba polovina židovských hřbitovů, která přežila protektorát, 50. i 60. léta, ale normalizaci už nepřežije.“

Za jeden z nejsmutnějších příkladůpovažuje Blanka Soukupová zničení morového hřbitova na Žižkově v dnešních Mahlerových sadech:

„Za protektorátu tam jezdily židovské maminky s kočárky a hrály si tam židovské děti v době, kdy už bylo zamezeno Židům vstupovat do parků. Zlom nastal v roce 1958, kdy je rozhodnuto, že část hřbitova se přeměnění v park, náhrobky jsou povaleny a zasypány zeminou. Od roku 1985, 1986 nastává druhá fáze devastace v souvislosti s výstavbou televizního vysílače, kdy se náhrobky překryté v 50. letech vyjímají a odvážejí na skládky. Tvrdí se, že z některých kamenů vznikla pěší zóna na Příkopech v Praze.“

O užití hebrejských náhrobků v dlažbě nebo základech domů se ví i na jiných místech, například v Lázních Kynžvart nebo v Prostějově a okolí. S cennějšími náhrobky se dokonce obchodovalo, dodnes se neví, kolik přesně jich zmizelo za hranicemi.

Situace se začala měnit k lepšímu až v posledních zhruba 20 letech. Z celkem 370 židovských hřbitovů, které se nám dochovaly, se mnohé daří udržovat a zachraňovat tak dědictví minulých staletí. Přesto zub času každým dnem ukusuje z prastarých hebrejských náhrobků a nenávratně tak ukrajuje z židovské krajiny paměti v českých zemích.

autor: Leona Matušková
Spustit audio