31. července  2016 v 19:45  rubrika: Zprávy

Židovské muzeum v Praze získalo mimořádné dokumenty o spisovatelovi Karlu Poláčkovi

Dora Vaňáková a Karel Poláček se psem Mydlinkou na střešní terase domu Ruská 1024 v Praze Vršovicích v létě 1943 - Foto: © Židovské muzeum v Praze

Dora Vaňáková a Karel Poláček se psem Mydlinkou na střešní terase domu Ruská 1024 v Praze Vršovicích v létě 1943Foto: © Židovské muzeum v Praze

Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním. Tato slova jsou klasickou ukázkou ironie známého českožidovského spisovatele Karla Poláčka. Židovské muzeum v Praze nyní získalo vzácné dokumenty z jeho posledních let. Ilustrují dobu, ve které napsal svůj asi nejslavnější román Bylo nás pět. Dokončil ho těsně před odchodem do Terezína, kniha však poprvé vyšla až po jeho smrti v koncentračním táboře.

Nový pohled na poslední roky života Karla Poláčka by mohly nabídnout materiály, které do svých sbírek obdrželo Židovské muzeum v Praze darem od paní Zuzany Bílkové. Jedná se o soubor tří dopisnic, které odeslali z Terezínského ghetta Karel Poláček a jeho družka Dora Vaňáková. Kromě nich dostalo muzeum také dobové fotografie ze společného života Karla Poláčka a jeho přítelkyně. Ty pořídila jejich sousedka Anna Vlková, vysvětluje kurátorka Jana Šplíchalová.  

Karel Poláček a Dora Vaňáková u domu v Ruské 1024 v Praze Vršovicích v létě 1943 - Foto: © Židovské muzeum v Praze

Karel Poláček a Dora Vaňáková u domu v Ruské 1024 v Praze Vršovicích v létě 1943Foto: © Židovské muzeum v Praze

„Velmi vzácnou část souboru představuje kolekce fotografií – amatérských momentek malého formátu, které jsou sice nekvalitní, ale dokumentační hodnotu mají obrovskou. Většina z nich je pořízena na střešní terase domu, kde bydlela Dora Vaňáková, k níž se později přistěhoval Karel Poláček. V tomto domě žila i Anna Vlková. Tam došlo k seznámení. Na záběrech je vidět, že Anna Vlková se nebála vyfotografovat s Židy, protože byli její přátelé.“  

Většina těchto materiálů byla publikována v různých sbornících, které postupně vycházely v rámci Poláčkovských sympozií v Rychnově nad Kněžnou. Teď ale budou zpřístupněny pro badatelskou i širokou veřejnost.  

Karel Poláček ani v těžkých životních podmínkách neztratil smysl pro humor.  

„Dopis, který psal Poláček formou recese, adresoval Anně Vlkové. Dopis psal jménem psa, jezevčíka Bibiny. Bibina v roce 1941, ze kterého údajně dopis bez datace pochází, píše: ‚Vy jste si pěkně odjeli a zanechali jste mne mezi cizejma lidma. Oni jsou sice na mne docela hodní, jakoby ani nebyli Židé, ale to víte, nejsou z přízně, a tak člověka celkem odbudou nějakých tím blafem.‘ Tohle je ironická poznámka Karla Poláčka, kterou ventiluje to, co musel prožívat nejen on, ale i řada dalších obyvatel, kteří byli podle norimberských zákonů označeni za Židy.“  

Portrétní fotografie Karla Poláčka s věnováním Anně Vlkové krátce před nástupem do transportu, 30. 6. 1943 - Foto: © Židovské muzeum v Praze

Portrétní fotografie Karla Poláčka s věnováním Anně Vlkové krátce před nástupem do transportu, 30. 6. 1943Foto: © Židovské muzeum v Praze

Uvedené materiály by neměly zůstat pouze v archivu muzea.  

„My jsme si říkali, že by byla obrovská škoda, kdybychom to jen zveřejnili na webových stránkách. Proto jsme se rozhodli, že bychom rádi během podzimních měsíců uspořádali v prostorách našeho vzdělávacího kulturního střediska cyklus večerů věnovaný právě Karlu Poláčkovi.“  

Osud Poláčkovy rodiny byl podobně tragický, jako byly osudy mnoha židovských rodin. Z celého příbuzenstva přežila pouze dcera Jiřina z Poláčkova prvního manželství. Tu stihla Dora Vaňáková vypravit do Anglie, a tím jí zachránila život.  

Jak se dnes žije Židům v Polsku? A proč se Židé ve středověku živili půjčováním peněz? Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu. 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas