Židovské muzeum v Praze získalo mimořádné dokumenty o spisovatelovi Karlu Poláčkovi
Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním. Tato slova jsou klasickou ukázkou ironie známého českožidovského spisovatele Karla Poláčka. Židovské muzeum v Praze nyní získalo vzácné dokumenty z jeho posledních let. Ilustrují dobu, ve které napsal svůj asi nejslavnější román Bylo nás pět. Dokončil ho těsně před odchodem do Terezína, kniha však poprvé vyšla až po jeho smrti v koncentračním táboře.
Nový pohled na poslední roky života Karla Poláčka by mohly nabídnout materiály, které do svých sbírek obdrželo Židovské muzeum v Praze darem od paní Zuzany Bílkové. Jedná se o soubor tří dopisnic, které odeslali z Terezínského ghetta Karel Poláček a jeho družka Dora Vaňáková. Kromě nich dostalo muzeum také dobové fotografie ze společného života Karla Poláčka a jeho přítelkyně. Ty pořídila jejich sousedka Anna Vlková, vysvětluje kurátorka Jana Šplíchalová.
„Velmi vzácnou část souboru představuje kolekce fotografií – amatérských momentek malého formátu, které jsou sice nekvalitní, ale dokumentační hodnotu mají obrovskou. Většina z nich je pořízena na střešní terase domu, kde bydlela Dora Vaňáková, k níž se později přistěhoval Karel Poláček. V tomto domě žila i Anna Vlková. Tam došlo k seznámení. Na záběrech je vidět, že Anna Vlková se nebála vyfotografovat s Židy, protože byli její přátelé.“
Většina těchto materiálů byla publikována v různých sbornících, které postupně vycházely v rámci Poláčkovských sympozií v Rychnově nad Kněžnou. Teď ale budou zpřístupněny pro badatelskou i širokou veřejnost.
Karel Poláček ani v těžkých životních podmínkách neztratil smysl pro humor.
„Dopis, který psal Poláček formou recese, adresoval Anně Vlkové. Dopis psal jménem psa, jezevčíka Bibiny. Bibina v roce 1941, ze kterého údajně dopis bez datace pochází, píše: ‚Vy jste si pěkně odjeli a zanechali jste mne mezi cizejma lidma. Oni jsou sice na mne docela hodní, jakoby ani nebyli Židé, ale to víte, nejsou z přízně, a tak člověka celkem odbudou nějakých tím blafem.‘ Tohle je ironická poznámka Karla Poláčka, kterou ventiluje to, co musel prožívat nejen on, ale i řada dalších obyvatel, kteří byli podle norimberských zákonů označeni za Židy.“
Uvedené materiály by neměly zůstat pouze v archivu muzea.
„My jsme si říkali, že by byla obrovská škoda, kdybychom to jen zveřejnili na webových stránkách. Proto jsme se rozhodli, že bychom rádi během podzimních měsíců uspořádali v prostorách našeho vzdělávacího kulturního střediska cyklus večerů věnovaný právě Karlu Poláčkovi.“
Osud Poláčkovy rodiny byl podobně tragický, jako byly osudy mnoha židovských rodin. Z celého příbuzenstva přežila pouze dcera Jiřina z Poláčkova prvního manželství. Tu stihla Dora Vaňáková vypravit do Anglie, a tím jí zachránila život.
Jak se dnes žije Židům v Polsku? A proč se Židé ve středověku živili půjčováním peněz? Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.
