Židovský skauting za okupace
V minulém roce uplynulo sto let od vzniku skautského hnutí v českých zemích. Za první republiky se k němu hlásily i četné židovské oddíly. V příspěvku Jitky Radkovičové jsme se před 14 dny seznámili s jejich historií v tomto období. Po něm přišel rozpad republiky, německá okupace. Co to znamenalo pro židovské skauty, tomu je věnován další příspěvek stejné autorky.
V českých zemích došlo na přelomu let 1938 a 1939 ke sloučení některých skautských organizací do jediného spolku nazvaného Junák. Židovské skautské organizace se kolektivními členy Junáka nestaly. A sama tato organizace se ze své činnosti dlouho netěšila: 28. října 1940 nacisté Junáka úředně zakázali.
Na Slovensku došlo k podobnému kroku již dříve: Na podzim 1938 vláda rozhodla o zrušení všech skautských organizací. Na podzim 1940 pak byly rozpuštěny i mládežnické sionistické organizace. Neznamenalo to však jejich zánik: Záštitu nad činností převzala bratislavská Ústředna Židů, kde například členové organizace „Hašomer Hacair“ – „Mladý strážce“ - působili pod názvem „Hatzofe“, což hebrejsky znamená „Skaut“.
Řada členů „Hašomer Hacair“ se dostala do tzv. 6. robotného praporu, kde Židé, vystavení rasové persekuci, museli vykonávat nucené práce. Řada z nich později působila v odboji, významně pomáhala při záchraně maďarských Židů a po vypuknutí Slovenského národního povstání přecházela k partyzánům. Na povstaleckém území židovští skauti z „Hašomer Hacair“ obnovili činnost v Banské Bystrici.
V židovském skautingu a sionistickém mládežnickém hnutí vyrostla řada výrazných osobností. Svůj charakter a oddanost Československu za války mnohonásobně osvědčili. Příkladem může být Chaviva Reiková, někdejší členka „Hašomer Hacair“ v Banské Bystrici.
Během Slovenského národního povstání, když už začalo být zřejmé, že revolta neuspěje, přiletěla z Anglie s podpůrnou židovskou paraskupinou nazvanou „Amsterdam“. Cílem výsadku bylo mimo jiné zorganizovat židovský oddíl, který by bojoval proti Němcům.
Chaviva, vlastním jménem Marta, před válkou pracovala pro sionistické organizace v Bratislavě jako úřednice. V roce 1938 odešla do Palestiny. Ve volném čase se tu věnovala dětem, pomáhala s výchovou mladých skautů. V roce 1941 vstoupila do polovojenských organizací „Hagana“ a „Palmach“, prodělala speciální výcvik a o tři léta později se stala příslušnicí britského letectva.
Na povstaleckém území působila v rámci výsadku „Amsterdam“ od září 1944. Po nezdaru povstání odešla s ostatními parašutisty a spolubojovníky do hor, kde jejich tábor v poslední říjnový den roku 1944 přepadlo protipartyzánské ukrajinské komando ve službách SS. Chaviva Reiková, které v té době bylo pouhých třicet let, byla zajata a po krutém výslechu 20. listopadu 1944 popravena v protitankovém příkopu spolu s dalšími zajatci a 250 Židy.
Ani v Protektorátu neznamenala okupace konec činnosti židovských skautů, přestože podmínky se zde od Slovenska podstatně lišily. Síly byly přeskupeny, ideologické rozmíšky mezi jednotlivými směry židovského skautu zapomenuty a veškerá činnost všech hnutí směřovala k jedinému: zachránit co nejvíce Židů, především těch mladých. Podvědomě všichni tušili, že se schyluje ke katastrofě.
