Během let 1735 – 1736 měl J. D. Zelenka (1679 – 1745) příležitost napsat a provést dvě pašijní oratoria. Po Gesu al Calvario následovalo v roce 1736 I penitenti al sepolcro del redentore, provedené na Velký pátek 30. března roku 1736. Zelenka zde jedinečným způsobem pronikl do hloubky charakterů postav – Maří Magdaleny (Maddalena), krále Davia (Davide) a apoštola Petra (Pietro) - které se setkávají u hrobu Spasitele a rozjímají nad poselstvím Kristovy oběti.
Odchod milovaného spisovatele, smrt Karla Čapka. Autor, kterého Vítězslava Kaprálová četla, milovala a jehož bojující pravdu procítila i promyslila celou svou uměleckou existencí. Byl tu krásný básnický nekrolog Vítězslava Nezvala. A Kaprálová uvažovala již delší dobu o kompozici melodramu. Text jí natolik zaujal, že bezprostředně po premiéře Elegie proměnila Nezvalův text svou hudbou v hluboký, bolestný, niterný výkřik. Svou statečnou zprávu o vztahu k Čapkovi, české řeči, české zemi, českému osudu. Kompozice byla provedena ve francouzském překladu básně, opět za autorčiny klavírní účasti na české ambasádě v Paříži. Pařížskou premiéru komentovala Vítězslava Kaprálová v partituře rukopisnou poznámkou: „ Ten konec byl moc hezký…“
Skladba Spáč v úvalu vznikla z inspirace stejnojmennou básní Jeana Arthura Rimbauda v překladu Vítězslava Nezvala v roce 1997. Po přečtení básně na mě zapůsobilo to, jak na malé ploše dokázal autor obrazotvorně rozehrát kontrast mezi poklidným životem (idylické prostředí, hřejivá příroda, vojákův poklidný spánek) a násilnou smrtí (prostřelený bok). V mé skladbě jsem tento princip přenesl do instrumentace – violy představují život, kytary smrt.
Čtyřvětá skladba Curatio hypochondrii (léčba hypochondra) pro sólový fagot vznikla ze spolupráce s fagotistou Václavem Vonáškem v roce 2010. Naše společná prvotní idea byla v jakési zvukové laboratoři, tedy v hledání nejroztodivnějších zvuků, které fagot dokáže v rukách kreativního interpreta vyloudit. Závěr naší spolupráce vedl směrem k smysluplnému začlenění těchto efektů do přirozené hry. Ve skladbě se objevují bohatě artikulované tóny, multifoniky, bisbiglianda, glissanda a další techniky, které se v současných partiturách objevují čím dál častěji.
Symfonická skladba Americká předehra vznikla koncem roku 1996 na žádost dirigenta Paula Freemana, který ji následně provedl s Českým národním symfonickým orchestrem v Praze a s Chicago sinfonietta na koncertech těles v Chicagu. Charakter skladby odpovídá intencím objednavatele. Je hybná a efektní. Komponována je s využitím a rozvíjením principů sonátové formy. Následně byla natočena pro Český rozhlas se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a dirigentem Ondřejem Kukalem.
Do rukou se vám dostává album dvanácti skladeb v notové podobě doprovázené i CD nosičem s autorskými nahrávkami.Hlavním zřetelem výběru byl jednoduchý tvar skladby, který co nejvíce odpovídá jazzovým standardům, nebo evergreenům. Než usednete k těmto notám a z Vašeho klavíru vyjdou první tóny, přečtěte si nejprve „návod k použití“, neboli „kuchařku“ Martina Kratochvíla ke zpracování jeho skladeb.
Lékořice, Stín katedrál, Tu kytáru jsem koupil kvůli tobě, Dr. Dam di Dam, Kdo vchází do tvých snů, má lásko, Je ráno, Anno - přehled několika titulů, které obsahuje toto album. Václav Neckář je všestranný zpěvák, jehož dráha překlenula desetiletí a tyto písně jsou příkladem.
"Četnické humoresky mě provázely životem skoro deset let. Jsou to 3 seriálové řady, každá z nich má 13 dílů a každý díl de facto rozměr celovečerního filmu. Točit se začaly 1998 a třetí řada byla dokončena 2007. Je to vlastně děvětatřicetidílná řada kriminálních filmů podle skutečných soudních případů z první republiky – pouze jména jsou vyměněna. Nejedná se tedy o seriálový příběh v běžném slova smyslu. Jednotlivé kriminální příběhy jsou značně samostatné a kontrastní, spojuje je pouze život četnické pátrací stanice a osudy jejích členů. Proto i hudební složka seriálu obsahuje relativně velké množství samostatných hudebních nápadů a témat. Hudební jazyk respektuje atmosféru dvacátých a třicátých let dvacátého století. Na druhé straně však nepřejímá citace dobových nápěvů a písní – vše jsou původní autorská díla.
Nad partiturou své IV. Symfonie se autor zamýšlí následovně: „V řadě mých šesti symfonií počítajících s velkým orchestrem je toto dílo svěřeno pouze smyčcovým nástrojům. Na souborové hře bohatě obsazených smyčců mě vždy velice přitahovaly ba fascinovaly uchvacující možnosti několikanásobně děleného pléna, spojeného navíc s výbušnou nesentimentálně pojednanou až strojově rytmizovanou zvukovostí na jedné straně, a niternou, křehce v jemných odstínech vytvářenou obsahovostí, na straně druhé. V tomto smyslu jsem se tedy v této náročné kompozici pokusil uskutečnit své estetické představy adekvátní spíše věcnému výrazovému názoru.
Do tubové literatury 20. století přispěl František Domažlický (1913-1997) čtyřmi kompozicemi. Po Koncertu pro tubu a smyčce, op.53 (1983), Duetu pro dvě kontrabasové tuby, op.53a (1983) a Sonatině pro tubu a klavír (1991) je chronologicky poslední skladbou Scherzo per Tuba ed pianoforte, op. 77 z roku 1992.
Concerto per tuba contrabasso ed archi, op. 53 Františka Domažlického (1913-1997) vzniklo společně s Duettem pro dvě kontrabasové tuby v roce 1983 z podnětu tehdejšího tubisty České filharmonie a pedagoga Pražské konzervatoře Václava Hozy. Typem své invence, zpracováním i traktováním sólového partu koncert nezapře inspiraci v Hindemithově tubové sonátě z roku 1955. Charakteristickým prvkem Domažlického hudební řeči je v rámci tonálního cítění výrazná chromatičnost, kterou uplatňuje jak v melodické, tak v harmonické rovině.
V publikaci najdete dvanáct českých vánočních koled, které pro klavír upravil Václav Kozel, např. Veselé vánoční hody, Co to znamená, Nesem vám noviny, Já bych rád k Betlému, Bratři a sestřičky, Na nebi andělé. Výtvarného zpracování se ujal akademický malíř Vladimír Hanuš.
Pětidílné dílo Parénéze (v překladu doporučení, napomenutí či povzbuzení) pro soprán, bicí nástroje a klavír na řecké texty biblických epištol z roku 1993 je první skladbou, v níž se projevil Havelkův styl typický pro pozdní období jeho tvorby. Charakteristický je příklon k melodii jako určující složce kompozice. Havelka vytváří rozsáhlé různorodě členěné melodické fráze s typickými melismatickými postupy.
Hudební tvorba pražského rodáka, skladatele a violisty Františka Domažlického (1913-1997) zahrnuje, vedle několika písňových cyklů, především žánry instrumentální hudby. Patří k několika málo českým autorům, kteří věnovali více než jednu sólovou skladbu tubě, nástroji, který se tohoto uplatnění dočkal výrazněji až v 2. polovině 20. století. V roce 1983 napsal Domažlický pod týmž opusovým číslem 53 nejprve Koncert pro tubu a smyčce a Duetto pro dvě kontrabasové tuby, na které v 90. letech navázaly Sonatina pro tubu a klavír, op. 75 (1991) a Scherzo pro tubu a klavír, op. 77 (1992).
"Název skladby Tříšť – scelení jsem hledal k již dokončené partituře tak, aby pokud možno vyjadřoval jak můj původní záměr, tak to, co nakonec vzniklo. Původně jsem chtěl napsat hudbu, která z fragmentů melodií a rytmů postupně vytvoří souvislý proud. Nakonec to dopadlo tak, že k úplnému scelení vlastně nedojde, útržky se jen k sobě více přiblíží a začnou se překrývat, čímž se hudba stane přece jen spojitější. Tak jako průběh v čase je nespojitý, tak i to, co zní v každém okamžiku, je vlastně vždy výsledkem průniku dosti samostatných pásem, která spolu zdánlivě jen málo komunikují, spíše se vzájemně překrývají, vnořují se do sebe a zase osamostatňují. Občas se jakoby náhodou setkají."
Josef Seger (1716 - 1782) je považován za jednoho z nejlepších varhanních virtuosů a improvizátorů v polovině 18. století. Těžiště jeho tvorby tkví v chrámové hudbě a zejména varhanních skladbách. Patřil též k vyhledávaným pedagogům, mezi jeho četnými žáky nalezneme jména později významných českých skladatelů a varhaníků, jako např. František Xaver Brixi, Josef Mysliveček, Karel Blažej Kopřiva, Jan Evangelista Koželuh, Jan Křtitel Kuchař.
„Nadchla mě drobná knížka určená pro děti zhruba od pěti let, ve které jsou srozumitelným jazykem předloženy k přemýšlení úryvky ze žalmů a epištol. Dítě je člověk sice malý, ale někdy s velikými problémy. Je myslím dobré, když si co nejdříve uvědomí, že se může obracet k něčemu ještě vyššímu, stálejšímu a dokonalejšímu, než jsou jen lidé okolo něho. Někdy toho dokážeme pramálo, i když se snažíme sebevíc. Existuje tedy ještě jiné Oko, které o všem ví. Představa plného symfonického zvuku vedle dětského hlasu byla pro mě neodolatelná a cítím ji jako své vyjádření každého lidského volání k Boží existenci.“
„V nonetu Modré valéry jsem se snažila vyjádřit pět barevných odstínů pomocí smyčcového zvuku. Jde o klasickou sonátovou formu s druhou pomalou a třetí taneční větou . Také splnění tohoto formálního apelu bylo mou ctižádostí. Interpretace je možná ve dvou variantách: nonet nebo smyčcový orchestr. Každá z těchto možností přináší své vlastní barevné specifikum. V případě smyčcového orchestru vznikne nový barevný odstín, kterému k ideálnímu znění poslouží co možná nejširší nástrojové obsazení.“
Jindra Nečasová Nardelli (nar. 1960) je autorkou řady skladeb komorních, symfonických, vokálních, skladeb pro sólové nástroje a baletů. TCHASLAW l. Balada pro housle a klavír vznikla roku 2006 jako subjektivní reflexe autorky na zapomenuté tajné příběhy lidské duše, což dokládá i kryptogram v názvu této skladby. Je věnována českému houslistovi Eduardu Bayerovi a klavíristovi Marku Šedivému.
„Concertino per salterio ed archi je mojí první skladbou pro cimbál. Již dlouho mě zajímal tento nástroj znamenitě využitý Igorem Stravinským a dalšími zejména maďarskými soudobými autory. Inspirovaly mě hlavně rytmické a barevné možnosti tohoto nástroje. Když Občanské sdružení cimbalistů ČR ve Valašském Meziříčí vypsalo v roce 2004 skladatelskou soutěž na skladbu pro tento nástroj, zúčastnil jsem se a získal cenu.“
