Jan Málek

Tvůrčí metodu Jana Málka lze charakterizovat jako konfrontaci historického, především renesančního, nebo folklórního materiálu se soudobými skladebnými technikami. Je žákem Miloslava Kabeláče, u kterého se školil nejprve na Pražské konzervatoři v letech 1958–1961 a poté soukromě v letech 1963–1974.

Již od roku 1956 na konzervatoři studoval na oddělení lidových nástrojů u folkloristy Alberta Peka a specializoval se na bicí nástroje u Emila Špačka. Od roku 1963 působil v Československém rozhlase Plzeň nejprve jako hudební režisér, v letech 1965–1976 pak jako dramaturg Plzeňského rozhlasového orchestru. Koncem 60.let pracoval jako lektor a dramaturg elektroakustické laboratoře. Od roku 1976 je Jan Málek hudebním režisérem Československého (nyní Českého) rozhlasu v Praze.

Kompozičně vycházel nejprve z avantgardní tzv. Nové hudby, brzy se obrátil ke staré hudbě a folklóru. Nejvíce se věnuje vokální hudbě, z které vyniká Pocta kladivu Michelangelovu pro mužský sbor, dechové a bicí nástroje z roku 1975. V roce svého vzniku byla tato skladba oceněna na Mezinárodní skladatelské tribuně UNESCO. Jeho skladby jsou pravidelně uváděny na festivalu Pražské premiéry. Z poslední doby to byla v roce 2007 Sinfonia III. per B., v roce 2008 III. smyčcový kvartet "Galerie JK".

Tituly k pronájmu - viz Kompletní katalog skladeb