Antonín Kraft (1749–1820) byl považován za jednoho z nejlepších violoncellistů své doby. Jeho první Koncert pro violoncello a orchestr C-dur je čtvrtým opusovým číslem v řadě jeho vydaných skladeb. Předlohou pro vydání Kraftova Violoncellového koncertu C dur, op. 4, který vychází jako dvaadvacátý titul historické řady Thesaurus Antiquae Musicae, byl nedatovaný lipský tisk sólového partu a orchestrálních hlasů, publikovaný vydavatelstvím Breitkopf & Härtel, uložený v Saské knihovně v Drážďanech. Kraftův skladatelský rukopis zásadně ovlivnil jeho učitel Haydn, a to nejenom co do melodiky, ale i do formální stránky kompozice.

Album sestavené z osmi drobných skladeb pro klavír na čtyři ruce ve snadném jazzovém slohu.

Album devíti skladeb pro klavír na čtyři ruce v historickém slohu pro dva mladé, ale zdatné interprety.

Během let 1735 – 1736 měl J. D. Zelenka (1679 – 1745) příležitost napsat a provést dvě pašijní oratoria. Po Gesu al Calvario následovalo v roce 1736 I penitenti al sepolcro del redentore, provedené na Velký pátek 30. března roku 1736. Zelenka zde jedinečným způsobem pronikl do hloubky charakterů postav – Maří Magdaleny (Maddalena), krále Davida (Davide) a apoštola Petra (Pietro) - které se setkávají u hrobu Spasitele a rozjímají nad poselstvím Kristovy oběti.

Odchod milovaného spisovatele, smrt Karla Čapka. Autor, kterého Vítězslava Kaprálová četla, milovala a jehož bojující pravdu procítila i promyslila celou svou uměleckou existencí. Byl tu krásný básnický nekrolog Vítězslava Nezvala. A Kaprálová uvažovala již delší dobu o kompozici melodramu. Text ji natolik zaujal, že bezprostředně po premiéře Elegie proměnila Nezvalův text svou hudbou v hluboký, bolestný, niterný výkřik. Svou statečnou zprávu o vztahu k Čapkovi, české řeči, české zemi, českému osudu. Kompozice byla provedena ve francouzském překladu básně, opět za autorčiny klavírní účasti na české ambasádě v Paříži. Pařížskou premiéru komentovala Vítězslava Kaprálová v partituře rukopisnou poznámkou: „ Ten konec byl moc hezký…“