Během let 1735 – 1736 měl J. D. Zelenka (1679 – 1745) příležitost napsat a provést dvě pašijní oratoria. Po Gesu al Calvario následovalo v roce 1736 I penitenti al sepolcro del redentore, provedené na Velký pátek 30. března roku 1736. Zelenka zde jedinečným způsobem pronikl do hloubky charakterů postav – Maří Magdaleny (Maddalena), krále Davia (Davide) a apoštola Petra (Pietro) - které se setkávají u hrobu Spasitele a rozjímají nad poselstvím Kristovy oběti.

Odchod milovaného spisovatele, smrt Karla Čapka. Autor, kterého Vítězslava Kaprálová četla, milovala a jehož bojující pravdu procítila i promyslila celou svou uměleckou existencí. Byl tu krásný básnický nekrolog Vítězslava Nezvala. A Kaprálová uvažovala již delší dobu o kompozici melodramu. Text jí natolik zaujal, že bezprostředně po premiéře Elegie proměnila Nezvalův text svou hudbou v hluboký, bolestný, niterný výkřik. Svou statečnou zprávu o vztahu k Čapkovi, české řeči, české zemi, českému osudu. Kompozice byla provedena ve francouzském překladu básně, opět za autorčiny klavírní účasti na české ambasádě v Paříži. Pařížskou premiéru komentovala Vítězslava Kaprálová v partituře rukopisnou poznámkou: „ Ten konec byl moc hezký…“

Skladba Spáč v úvalu vznikla z inspirace stejnojmennou básní Jeana Arthura Rimbauda v překladu Vítězslava Nezvala v roce 1997. Po přečtení básně na mě zapůsobilo to, jak na malé ploše dokázal autor obrazotvorně rozehrát kontrast mezi poklidným životem (idylické prostředí, hřejivá příroda, vojákův poklidný spánek) a násilnou smrtí (prostřelený bok). V mé skladbě jsem tento princip přenesl do instrumentace – violy představují život, kytary smrt.

Čtyřvětá skladba Curatio hypochondrii (léčba hypochondra) pro sólový fagot vznikla ze spolupráce s fagotistou Václavem Vonáškem v roce 2010. Naše společná prvotní idea byla v jakési zvukové laboratoři, tedy v hledání nejroztodivnějších zvuků, které fagot dokáže v rukách kreativního interpreta vyloudit. Závěr naší spolupráce vedl směrem k smysluplnému začlenění těchto efektů do přirozené hry. Ve skladbě se objevují bohatě artikulované tóny, multifoniky, bisbiglianda, glissanda a další techniky, které se v současných partiturách objevují čím dál častěji.

Symfonická skladba Americká předehra vznikla koncem roku 1996 na žádost dirigenta Paula Freemana, který ji následně provedl s Českým národním symfonickým orchestrem v Praze a s Chicago sinfonietta na koncertech těles v Chicagu. Charakter skladby odpovídá intencím objednavatele. Je hybná a efektní. Komponována je s využitím a rozvíjením principů sonátové formy. Následně byla natočena pro Český rozhlas se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a dirigentem Ondřejem Kukalem.