Eduard Douša (nar. 1951) se věnuje především instrumentální hudbě: je autorem tří nástrojových koncertů s orchestrem a více než dvou desítek skladeb komorních pro různá nástrojová obsazení. Smyčcový kvartet s podtitulem „Lamentationes“ vznikl přepracováním starší kompozice z roku 1988. Na koncertní uvedení původní verze kvartetu do života mělo zásluhu Panochovo kvarteto. Revidovaná verze je z roku 2004 a v premiéře ji uvedl soubor Apollon kvartet.
Dalibor C. Vačkář (1906 - 1984) vytvořil pět symfonií, mnoho koncertních skladeb pro různé nástroje, komorní a sborová díla. V jeho tvorbě najdeme i velkou řadu tanečních písní a šansonů, ke kterým si psal texty, také pochodů, valčíků, v 30. letech složil i řadu trampských písní. Jeho filmové hudby (Divá Bára, O ševci Matoušovi, Alena, Pyšná princezna, Anděl na dovolené, Anděl na horách, Tajemství krve, Kde alibi nestačí ad.) se staly klasikou a vždy přispěly k popularitě filmů. Hudba k filmu Pyšná princezna se mimořádně zdařila, melodické i instrumentační cítění z ní vytvořilo téměř muzikálové dílo, které příznačnými motivy princezny Krasomily, krále Miroslava, chůvy, poselstva, rádců i zbrojnošů dobarvuje a propojuje postavy i děj filmu. Ve spolupráci s básníkem F. Hrubínem vznikla nejen nejznámější melodie Rozvíjej se poupátko, ale i úvodní a závěrečné písňové pásmo, které jsou pro Pyšnou princeznu od prvních tónů jasně charakteristické.
Filmová hudba Dalibora C. Vačkáře (1906 - 1984), např. ke snímkům Divá Bára, O ševci Matoušovi, Alena, Pyšná princezna, Anděl na dovolené, Anděl na horách, Tajemství krve, Kde alibi nestačí ad., se stala klasikou, která vždy přispěla k popularitě filmů. Hudba k filmové komedii Anděl na horách vznikla v roce 1954. Příběh filmu se odehrává v zimě ve Vysokých Tatrách, točí se okolo lásky a nedorozumění a zároveň vzdává hold krásným a drsným horám. D. C. Vačkář vytvořil vedle hravé ústřední písně Je mi do zpěvu (jejíž motiv se ozývá už v Pyšné princezně) a několika tanečních skladeb velice působivou, melodicky bohatou hudbební krajinomalbu, při níž uplatňuje své dramatické i lyrické cítění a jímavost.
Otmar Mácha (1922-2006) vytvořil rozsáhlé a významné dílo všech vokálních i instrumentálních žánrů. Zahrnuje mimo jiné šest oper, oratorium, kantáty, velké formy symfonické, nástrojové koncerty a desítky skladeb komorních. Pozoruhodně početná je Máchova tvorba věnovaná dětem, především dětským sborům. Předkládaný titul, Hej, Vánoce, dlouhý noce s podtitulem Suita vánočních písní na lidové texty pro dětský sbor, bicí nástroje, zobcovou flétnu a smyčce patří do okruhu brilantních aranžmá. Mácha vybral z přebohaté pokladnice českých a moravských lidových (v případě písně „Chtíc aby spal“ zlidovělých) vánočních písní 17 nápěvů s původními texty a upravil je do podoby malé suity s instrumentálními mezihrami.
Předlohou vydání offertoria Quoniam iniquitatem byla autografní partitura uložená v Österreichische Nationalbibliothek Wien ve Vídni pod signaturou Wn Mus. Hs. 16441. Offertorium Quoniam iniquitatem je jedenáctým titulem historické řady Thesaurus Antiquae Musicae.
