| Koncem minulého týdne oznámily Spojené státy, že budou na summitu v Praze podporovat rozšíření Severoatlantické aliance o sedm zemí. Jednou z nich je Bulharsko. A právě tam se vypravil Vít Pohanka a zjišťoval, jak je na přijetí do NATO připravena armáda a co si o tom myslí politici i veřejnost. Začíná krátký film vyrobený na objednávku bulharského ministerstva obrany. Shrnuje se v něm, proč by se Bulharsko mělo stát členskou zemí NATO, co všechno pro to za posledních deset let udělalo. Ministr obrany Nikolaj Svinarov mi pak v rozhovoru říká, že i přes v některých ohledech tíživou ekonomickou situaci bylo Bulharsko v posledních deseti letech schopné nést svůj díl zodpovědnosti za mezinárodní bezpečnost. "Bulharsko dostatečně přispívá do mezinárodních mírových misí - souhrnně přispívá víc než, než všechny tři pobaltské republiky, Slovinsko a Slovensko dohromady," říká trochu nediplomaticky bulharský ministr obrany. Jenomže připravenost na vstup do NATO se neodvíjí jenom od toho, kolik která země poslala vojáků a materiálu do mezinárodních mírových operací. Jde i o důvěryhodnost. Ta bulharská minulý týden značně utrpěla, když vyšlo najevo, že státem vlastněná bulharská firma vyvezla přes Sýrii náhradní součástky pro obrněné transportéry do Iráku. Když jsem mluvil s předsedou parlamentního výboru pro zahraniční záležitosti, obranu a bezpečnost Stanimirem Ilchevem, nebyla ještě zmíněná aféra na světě, ale otázka na malou důvěryhodnost a někdy údajně podivné praktiky bulharských podnikatelů přesto padla. S. Ilchev: "Na to mohu odpovědět jedině tak, že Bulharsko duchovně, kulturně i geograficky patří do velké rodiny evropských států. Po dvanáctiletém přechodném období vytvořilo podobný - pokud ne stejný - pluralistický, decentralizovaný a moderní způsob správy nad svými hospodářskými zdroji." Důvěryhodnost je těžko měřitelný fenomén - při rozhovorech s Bulhary takříkajíc na ulici nezískáte dojem, že by se míra důvěry - či spíše nedůvěry - v jejich vládu a podnikatele příliš lišila od té v České republice. Ovšem NATO jako instituce se důvěře většiny Bulharů těší a více než 60 % z nich podle průzkumů vstup do Aliance podporuje. Většina při tom argumentuje zhruba podobně jako mladá právnička Anna Tjutjunková.A. Tjutjunková: "Členství v NATO přispěje k větší bezpečnosti na Balkáně. To povede k ekonomické stabilitě a ta přinese prosperitu." K prosperitě má Bulharsko zatím dost daleko. HDP na hlavu je ani ne poloviční ve srovnání s Českou republikou. Přesto dává na obranu kolem 3 % z hrubého domácího produktu - což se jeví jako hodně, vezmeme-li v úvahu, že investice jsou potřeba jinde. Ale některé drahé fáze reformy ozbrojených sil teprve bude nutné provést. Tak například podobně jako Česká republika si chce i Bulharsko hlídat vlastní vzdušný prostor nadzvukovými stíhačkami. Poslanec Stanimir Ilčev k tomu říká: "Naše vláda se rozhodla zahájit rozsáhlou opravu a modernizaci 20 ruských stíhaček MiG-29. To nám umožňuje, abychom rozhodnutí v ožehavé otázce kdy, jak a od koho nakoupit nové stroje odložili." Ministr obrany Svinarov ale celkem logicky argumentuje, že situace Česka, Maďarska i Polska byla ohledně výzbroje a postupu reformy armády v roce 1997, kdy bylo rozhodnuto o jejich vstupu do NATO, podobná. Svinarov: "Mám za to, že Bulharsko výrazně pokročilo v tom, aby splnilo všechna kritéria pro členství v NATO. Dalším logickým krokem by proto mělo být pozvání do Aliance." V propagačním filmu bulharského ministerstva obrany se střídají akční záběry ze společných cvičení v rámci programu Partnerství pro mír s pasážemi, kde prostí lidé vyjadřují přání, aby jejich země vstoupila do NATO. Podle všech náznamků už o tom bylo na politické úrovni rozhodnuto, ale jestli to přinese Bulharsku prosperitu, kterou si od toho většina jeho obyvatel slibuje, zdaleka jisté není. | 
Summit NATO 
