Autor: jkr

Už za deset dní přivítá Praha účastníky vrcholné schůzky Severoatlantické aliance. Český rozhlas vám nabízí hodnocení zemí aspirujících na vstup do NATO, přináší exkluzivní rozhovory s politiky z členských i kandidátských států, ale nabízí i pohled do více než padesátileté historie aliance. Desetidílný seriál o minulosti i současnosti NATO, který teď startuje, připravili naši zpravodajové - Jiří Hošek v Praze a Milan Fridrich v Bruselu.

Během druhé světové války si Sovětský svaz přivlastnil část Finska, poté Estonsko, Lotyšsko a Litvu, dále části Rumunska, Československa, Polska a Východního Pruska.

První léta přinesla nadšení z míru i obavy z další tragédie. Objevilo se hned několik návrhů na poválečné uspořádání Evropy. Velká Británie a Spojené státy chtěly systém mezinárodní spolupráce. Jejich plány ale zkřížil kremelský diktátor Stalin. Během tří poválečných let jeho bolševická chapadla zadusila samostatnost většiny zemí Střední a Východní Evropy, včetně Československa.

V drtivé většině evropských národů, včetně těch západních, byly těsně po druhé světové válce velmi populární socialistické myšlenky a nebezpečí hrozící z rukou Sovětského svazu si málokdo uvědomoval.

Z předních světových státníků si hrozbu sovětské expanze jako první uvědomil Winston Churchill. V dopise novému americkému prezidentovi Harrymu Trumanovi popsal evropskou poválečnou realitu poprvé za pomoci výrazu "železná opona".

Truman, jeden z hlavních architektů Severoatlantické aliance, však ještě po Konferenci v Postupimi věřil, že se Stalinem je možné se dohodnout.

Byl to však právě Harry Truman, kdo se v následujících letech změnil americkou zahraniční politiku.Bylo však minutu po dvanácté. Stalinův Sovětský svaz už s konečnou platností zasadil do neklidné Východní a Střední Evropy sémě komunistické ideologie. Změnila by to jen válka, na kterou nikdo neměl pomyšlení.

12. března 1947 vyhlásil Truman doktrínu, která dostala jeho jméno a stala se odrazovým můstkem pro boj proti sovětské expanzi.

Politicky nestabilní Evropa nebyla ohrožena jen Stalinovou chamtivostí. Nacházela se navíc v zoufalé ekonomické situaci. Na pomoc musely opět přispěchat Spojené státy. Program hospodářské obnovy Evropy nesl jméno státního tajemníka George Marshalla.

Na Stalinův nátlak ale Marshallův plán nakonec odmítly všechny země středoevropského regionu, na jejichž území se nacházela sovětská armáda, ale s jednou výjimkou. Tou bylo Rakousko, které se tak na poslední chvíli dostalo ze sovětského chřtánu.

Západní Evropa tři roky po válce pochopila, že musí jednat, jinak ji komunistický svět převálcuje. Prvním opatřením na obranu demokracie a svobody bylo uzavření Bruselské smlouvy. Zatím čistě evropská organizace si dala jméno Západní unie a stala se předchůdkyní NATO. Při podpisu Bruselské dohody vystoupil s projevem také Winston Churchill.

Nejedná se o hnutí politických stran, je to hnutí lidí! Evropa se může sjednotit jen z celého srdce pociťovaným přáním a silnou touhou drtivé většiny lidí a stran, kteří milují svobodu bez ohledu na to, kde žijí nebo pracují!

Jednání o propojení Západní unie se Spojenými státy mezitím dále pokračovala.

Nutnost vytvoření Atlantické obranné aliance ještě zvýraznila téměř rok trvající sovětská blokáda západních sektorů Berlína, kdy se dva milióny lidí ocitly v izolaci, bez jídla, tepla a práce v naprosté bídě.