| V desetidílném seriálu o historii a současnosti Severoatlantické aliance jsme se včera rozloučili v okamžiku, kdy západní sektory Berlína trpěly v roce 1949 krutou sovětskou blokádou. Vraťme se teď do neradostné doby konce čtyřicátých let, kdy Evropu čerstvě přeťala Železná opona. V roce 1948 se podoba nové aliance, která měla být skloubením Západní unie a evropské angažovanosti Spojených států, stále vyvíjela. Sedmička tvořená Velkou Británií, Francií, Belgií, Nizozemskem, Lucemburskem, Spojenými státy a Kanadou překotně vyjednávala. Nejasný byl charakter nové organizace i její teritoriální vymezení. Klíčové slovo "severoatlantická" vymyslel nizozemský ministr zahraničí Eelco van Kleffens. Vedle původních účastníků politických jednání o vojenské alianci byly ke vstupu do nově vznikající organizace přizvány také Norsko, Itálie, Island, Dánsko a přes Salazarovu diktaturu také strategické Portugalsko. 4. dubna 1949 podepsali ve Washingtonu ministři zahraničí dvanácti států, seřazení podle anglické abecedy, Severoatlantickou smlouvu. Za Spojené státy smlouvu podepsal státní tajemník Dean Acheson.Koncem roku 1950 byl do nové funkce hlavního velitele spojeneckých sil v Evropě jmenován válečný veterán generál Dwight Eisenhower. Poprvé v celé historii vzniká vrchní velitelství spojeneckých sil v míru, aby se pokusilo mír zachovat a aby nevedlo válku. Modlíme se, abychom s odvahou, za podpory našeho lidu a z Boží milosti tento úkol splnili. Propast mezi Západem a Východem se i nadále prohlubovala. Sovětský svaz uskutečnil v létě 1949 svůj první jaderný výbuch a v oblasti konvenčních zbraní si, co se kvantity týče, udržoval oproti Západu značný náskok. Katastrofální nepoměr se postupně začal snižovat, ale ještě v roce 1951 mohl Eisenhower postavit proti 50 sovětským, polským a československým divizím prvního sledu jen patnáct divizí vlastních. Prvním ostrým testem akceschopnosti obou protivníků se stala válka v Koreji. Počáteční obavy evropských členů NATO, že by konflikt mohl odpoutat pozornost Spojených států od Evropy, se naštěstí pro Starý kontinent nepotvrdily. Američané se vcelku oprávněně obávali, že v případě eskalace korejské války jim bude vnucen střet větších rozměrů v prostoru a čase určených protivníkem. V únoru 1952 se řady členů Aliance poprvé rozrostly. Přijetí Řecka a Turecka bylo precedentem, který byl do dnešních dní použit celkem třikrát.Prvním generálním tajemníkem Severoatlantické aliance se 12. března 1952 stal britský politik lord Hastings L. Ismay. V říjnu 1954 ukončily Spojené státy, Velká Británie a Francie okupační režim na území Spolkové republiky a uznaly ji jako suverénní stát. Západní Německo bylo zároveň pozváno ke členství v NATO, kam vstoupilo 5. května 1955. Sovětský svaz v reakci na tento akt vytvořil vlastní vojenskou alianci - Varšavskou smlouvu. Dalším náznakem vážné kontroverze mezi Západem a Východem byly diplomatické třenice o budoucnost Berlína. Patovou situaci radikálně vyřešil Nikita Chruščov, na jehož pokyn začala v noci ze 12. na 13. srpna roku 1961 výstavba nechvalně známé Berlínské zdi. | 
Summit NATO 
