Autor: jkr

Před Summitem Severoatlantické aliance vás seznamuje mimojiné s historií tohoto obranného paktu. Naše dosavadní putování dějinami NATO jsme včera ukončili stavbou Berlínské zdi, která koncem léta 1961 přeťala už beztak politicky rozdělené město ve dví. Vydejme se dnes opět do temných počátků šedesátých let.

Téměř přesně jeden rok po berlínském testu soudržnosti NATO stál svět opět na pokraji nukleární války. Suezský konflikt nebo povstání v Maďarsku v roce 1956 vypadaly ve srovnání s takzvanou Karibskou krizí jako pouhé epizody, přestože šlo na rozdíl od nové roztržky o skutečně násilnou konfrontaci. Spojené státy v roce 1962 s hrůzou zjistily, že Sovětský svaz buduje na socialistické Kubě odpalovací zařízení pro své útočné rakety.

Sovětské vedení, potažmo sám Nikita Chruščov, se tak snažilo kompenzovat americkou převahu v oblasti jaderných střel dlouhého doletu. Po celou dobu krize, která skončila stažením sovětských raket z ostrova Svobody, byli partneři v Alianci odhodláni jít po boku Američanů do třetí světové války proti Východnímu bloku.

Začátek šedesátých let byl bouřlivý. Spojené státy se po karibské krizi snažili přeměnit NATO v jadernou velmoc, což se nepodařilo. Aliance však zažila první vážný rozkol, jehož původcem byl nový držitel jaderné zbraně - Francie.

Její prezident Charles de Gaulle vystupoval ostře proti hegemonii Spojených států uvnitř Severoatlantické aliance. Francie svoji averzi vůči dění v Alianci korunovala vystoupením z vojenských struktur NATO v březnu 1966.

Autor: jkr

Ačkoliv by to tak nemuselo vypadat, došlo ve vztazích mezi východem a západem, ve srovnání s padesátými léty, k uvolnění. Nástup Leonida Brežněva v Sovětském svazu a jím řízený vpád pěti států Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 do Československa ale opět naplno železnou oponu zatáhl. To byl přesně moment na revizi strategie NATO. Ta přišla velmi brzy, s nástupem nového amerického prezidenta Richarda Nixona.

R. Nixon: "Věřím, že musíme vybudovat Alianci dost silnou na to, aby odstrašila ty, kdo by mohli hrozit rozpoutáním války. Alianci důvěřující, abychom přijali rozdílnost názorů. Alianci dostatečně realistickou, aby brala svět takový, jaký je. A Alianci dost pružnou na to, aby nalezla nové metody konstruktivní spolupráce."

Dvacet let po vzniku NATO žila rozdělená Evropa stále v relativním míru. Proto tehdejší spolkový kancléř Willy Brandt mohl hrdě prohlásit.

Autor:  NATO

W. Brandt: "NATO zabránilo ozbrojeným konfliktům mezi svými členy. Jakožto obranná aliance neohrozilo žádnou zemi ani žádný národ a především zachovalo mír v naší části světa!"

Na počátku sedmdesátých let se opět měnila atmosféra. Ani Spojené státy ani Sovětský svaz neměly zájem na vyhrocení studené války. Začala první jednání o nešíření a později také o snižování počtu jaderných zbraní. V květnu 1972 byly v Moskvě podepsány dvě historické smlouvy o omezení zbrojení, které známe pod zkratkami ABM a SALT I.

Tato etapa vyvrcholila 18. června 1979, kdy James Carter a Leonid Brežněv podepsali ve Vídni Smlouvu o omezení strategických útočných zbraní, tu však americký Senát kvůli vpádu sovětských vojsk do Afghánistánu odmítl ratifikovat.