Autor: jkr

Severoatlantická aliance počítala v průběhu Studené války s nejrůznějšími variantami ozbrojené konfrontace. Asi nejméně připravená byla na řešení vnitrostátních konfliktů, což bylo ale přesně to, co se od Aliance v devadesátých letech po zániku komunistické hrozby očekávalo. Noční můrou, a to nejen pro NATO, se stal Balkán. Do dlouho bezzubého úsilí mezinárodního společenství zastavit krveprolití na území Bosny a Hercegoviny se Aliance poprvé aktivně zapojila 12. dubna 1993.

Právě v tento den zahájila Severoatlantická rada operaci s názvem "Odepřený let" při které letouny NATO monitorovaly vzdušný prostor nad Bosnou. V únoru 1994 se NATO poprvé od svého vzniku zapojilo do skutečného boje, když alianční stíhačky sestřelily nad Bosnou čtyři srbské bojové letouny Galeb.

Byly to nakonec především bomby a rakety Aliance, co dotlačilo bosenské strany k mírovým dohodám podepsaným na Wright-Pattersonově základně v americkém Daytonu. Pouhý klid zbraní ale stačit nemohl, a tak vojáci zemí NATO a partnerských států ještě dnes dohlížejí pod hlavičkou mise SFOR na dodržování míru v Bosně a Hercegovině.

Autor:  NATO

Daytonem ale balkánský konflikt zdaleka neskončil. Další na řadě bylo Kosovo. Tamní albánská většina začala v devadesátých letech pociťovat systematický tlak ze strany Bělehradu, který vyvrcholil ztrátou autonomie. Radikalizace Albánců i Srbů vedla k enormnímu nárůstu ozbrojených střetů, který začal Západ silně znepokojovat.

Cesta jednání vedla tentokrát do ztracena, a tak Aliance 13. října 1998 ústy generálního tajemníka Javiera Solany pohrozila ultimatem, po kterém mělo následovat bombardování Jugoslávie.

Solana: "Přistoupili jsme k velmi důležitému rozhodnutí. NATO vydalo Aktivační rozkaz k leteckým úderům, který vstoupí v platnost za 4 dny, abychom dali prostor diplomatickým jednáním. Nechceme použít sílu, ale uděláme to, pokud si to situace vyžádá."

Jugoslávský prezident Slobodan Miloševič pro tuto chvíli ještě ustoupil a stáhl část svých jednotek z jihosrbské provincie. Mírová jednání na zámku Rambouillet a v Paříži se ale minula účinkem, a to z jednoho prostého důvodu. V samotném Kosovu se totiž naplno roztočila děsivá spirála etnických čistek.

Autor:  31 Fighter Wing - Aviano AB, Italy

Posledním trumfem, který měl přesvědčit Miloševiče o změně postoje, byl nekompromisní americký emisar Richard Holbrooke. Také on ale v Bělehradě nepochodil a neradostný výsledek své mise poté tlumočil v centrále NATO.

Holbrooke: "Proces řešení kosovské krize teď symbolicky i formálně předávám do rukou vám. Je to věc Aliance."

Letecké údery vyhlásil generální tajemník NATO 23. března 1999 a už o den později dopadly první střely na Jugoslávii. Vrchní velitel spojeneckých sil NATO v Evropě generál Wesley Clark viděl cíle vzdušné kampaně takto.

Clark: "Budeme systematicky a stupňovaně ničit a bořit nástroje represe jugoslávského prezidenta v Kosovu, útočit na vojenská zařízení a strategické objekty! To se bude dít do té doby, dokud Miloševič nepřijme podmínky mezinárodního společenství."