Česká republika bude od ledna součástí systému včasné vzdušné výstrahy Severoatlantické aliance. Rozhodla o tom vláda premiéra Jana Fischera. I nad českým územím tak bude působit síť letadel AWACS s charakteristickým více než devítimetrovým ,talířem' nad trupem.

Dozvědět by se měli více o nových plánech USA na vybudování systému protiraketové obrany, které administrativa prezidenta Baracka Obamy nedávno změnila od stálých prvků v Česku a Polsku směrem k mobilním prvkům.

Summit Severoatlantické aliance se chýlí ke svému závěru a stejně je na tom i náš seriál, který zmapoval dramatickou, více než padesátiletou historii NATO. Dnes se spolu s autory seriálu tak trochu podíváme do skleněné koule. Zajímat nás totiž bude další směřování Aliance.

Pomalu ale jistě se historií Severoatlantické aliance prokousáváme směrem do současnosti. Naposledy jste spolu s námi byli u řešení kosovské krize. Dnes vám nabízíme pohled na nové nebezpečí, kterému Severoatlantická aliance čelí od loňského roku. Přesněji od 11. září 2001, 8 hodin a 45 minut amerického východního času...

Nabízíme vám pohled do dávné i nedávné alianční historie. Už v osmém dílu seriálu se vrátíme k vojenskému řešení takzvané kosovské krize, jinými slovy k bombardování Jugoslávie. Letecké údery na Jugoslávii vyhlásil generální tajemník NATO 23. března 1999 a už o den později dopadly první střely. Krátce po začátku bombardování vyhlásil tehdejší mluvčí Aliance Jamie Shea pět podmínek, po jejichž splnění NATO vzdušné údery zastaví.

Severoatlantická aliance počítala v průběhu Studené války s nejrůznějšími variantami ozbrojené konfrontace. Asi nejméně připravená byla na řešení vnitrostátních konfliktů, což bylo ale přesně to, co se od Aliance v devadesátých letech po zániku komunistické hrozby očekávalo. Noční můrou, a to nejen pro NATO, se stal Balkán. Do dlouho bezzubého úsilí mezinárodního společenství zastavit krveprolití na území Bosny a Hercegoviny se Aliance poprvé aktivně zapojila 12. dubna 1993.

Rozšíření Severoatlantické aliance o země Střední a Východní Evropy se v polovině devadesátých stalo takřka stoprocentní jistotou. NATO, zejména jeho generální tajemník Javier Solana, ale muselo citlivou diplomacií zlomit odpor Ruska vůči plánované východní expanzi NATO. Aliance také řešila přirozeně také otázky "kdo vstoupí" a "kdy".