Autor:  FAS

Stejně jako v jiných kategoriích jsou i mezi dopravními letadly dominantními typy americké letouny, což platí už od let druhé světové války. Tehdy takřka všechno přepravovaly legendární Dakoty, dnes moderní typy konstrukcí transportních letadel předurčily C-130 Herkules a C-5 Galaxy firmy Lockheed. Jsou to především hornokřídlá konfigurace, široký objemný trup, zadní rampa schopná vyklopení i během letu, eventuelně otevírací výklopná příď jako u C-5 Galaxy a mnohokolový podvozek umožňující provoz i z nekvalitních letištních ploch, co charakterizuje moderní vojenská transportní letadla.

C-130 Hercules

neboli "Herky Bird", jak se mu přezdívá, patří bezesporu k nejzdařilejším konstrukcím ve své kategorii, o čemž svědčí dlouholetá služba a univerzální použití. Letadlo je schopno operovat i z nerovných a nepříliš upravených ploch a hlavní roli hraje i při transportu výsadků vojsk a materiálu do oblastí konfliktů. Základní návrh tohoto letounu byl tak prozíravý, že dnes vyráběné modely se od prvních liší zvnějšku jen velmi málo.

Ve službě je už přes čtyři desetiletí - prototyp YC-130 poprvé vzlétl 23. srpna 1954 a mezi jeho přednosti patřila zadní sklopná nákladová rampa pro usnadnění nakládání objemných předmětů a pro zajištění co nejmenšího rozptylu vzdušných výsadků. Nosnost byla 11 tun nebo 92 vojáků, eventuálně 64 parašutistů.

Autor: jkr

Dalším znakem tohoto letounu je robustní mnohokolový podvozek, jehož hlavní jednotky se zatahují do gondol na trupu a výška je taková. že úroveň podlahy je v úrovni korby nákladního vozu. Dále hornokřídlá koncepce s konstrukcí křídla nezasahující do nákladového prostoru. První sériový C-130A vzlétl 7. dubna 1955 a po 45 letech, v polovině roku 2000, zatím poslední verze - nový model KC-130J vyráběný na zakázku USMC. US Marine Corps používají Herculesy rovněž jako tankovací, ve verzích KC-130F a KC-130R.

C-5 Galaxy

je těžký nákladní dopravní letoun určený pro přepravu neobyčejně velkých a těžkých nákladů na mezikontinentální vzdálenosti rychlostí proudového letadla. Letoun může při nouzových situacích startovat a přistávat na relativně krátkých drahách a pojíždět po nekvalitních plochách. Při použití nahoru odklápěné přídě a dolů sklápěcí nákladové rampy na zádi může být Galaxy vykládána a nakládána najednou. Oboje vrata otevírají naplno nákladový prostor v celé jeho výšce a šířce a dovolují nakládat i vlečná vozidla, přičemž tažná vozidla vyjedou opět ven.

Podvozkový systém letadla si může "kleknout", čímž se nákladní paluba sníží na úroveň ložných ploch nákladních vozů. S výjimkou nouzových situací nepřepravuje C-5 na spodní nákladní palubě vojenské oddíly. V případě potřeby však lze na horní palubě v ocasním prostoru umístit 73 sedadel pro personál a operátory přepravovaných zařízení. Galaxy je jedno z největších letadel na světě. Je dlouhé téměř jako fotbalové hřiště a vysoké jako šestipatrový dům. Je jediným západním letadlem, které může naložit jakékoliv vojenské bojové zařízení, včetně 74 tunového mobilního skládacího mostu, nebo tanku M1A2 Abrams.

První C-5A vzlétl 30. června 1968, sériová výroba byla zahájena v prosinci 1969, první C-5B v lednu 1986. Verze B má zesílená křídla a modernizovanou avioniku. Důležitosti letecké dopravy ukázaly Galaxy během operace Pouštní bouře, kdy společně s dalšími dopravními letadly U.S.Air Force přepravily přes půl miliónu pasažérů a více než 577 tisíc tun materiálu.

Autor:  Air Force Link

C-17 Globemaster

je nejnovějším dopravním letadlem ve stavu U.S. Air Force. Je maximálně efektivní zejména při dopravě bojových jednotek do těsné blízkosti potenciální bitevní zóny. V průběhu let rostla velikost a hmotnost amerických zbraní a výstroje a tento trend pochopitelně zvýšil i požadavky na přepravní kapacity - zejména pak na dopravu nadměrných nákladů. Když byla připočtena i potřeba uskutečňovat tuto dopravu na dlouhé vzdálenosti, C-17 se stal tím pravým řešením.

Mezi požadavky na nový těžký transportní letoun, vydanými v únoru 1980, byla nejen těžká doprava, ale i schopnost přistávat blízko bojiště na polopřipravených nebo dokonce nepřipravených přistávacích drahách. Globemaster byl původně určen k doplnění a nahrazení C-141 StarLifteru od roku 1987, ale program napřed pozbyl prioritu aby ji vzápětí zase získal a tak po několikaletých zmatcích by USAF mělo získat do roku 2004 120 strojů. Po velmi dobrých zkušenostech z bojového nasazení na Balkáně i vzhledem k potřebě posílit strategické dopravní kapacity je možná, že americké letectvo dostane dalších 60 strojů.

Autor:  The Boeing Company

Koncepčně je C-17 čtyřmotorový hornoplošník s vysoko posazenými nosnými plochami, s kruhovým trupem a přetlakovým nákladním prostorem. V ocasní části trupu jsou rozměrná nákladová vrata, kterými může být naložena jakákoli vzduchem přepravitelná bojová technika nadměrné velikosti.

Transall C-160

Aby nemusely kupovat americký Herkules, rozhodly se Německo a Francie vyvinout a vyrábět letoun vlastní. Transall je menší než Herkules a je dvoumotorový, ale stejné koncepce což znamená že je hornoplošník s objemnými záďovými otevíracími vraty a podvozkem zatahovaným do gondol vně trupu. Francouzské Transally byly dovybaveny zařízeními pro tankování za letu, pro elektronický průzkum a spojovací účely.

Tu-154

Tu-154 (kódové označení NATO Careless) je ruský třímotorový proudový dopravní letoun určený k letům na střední vzdálenosti. První prototyp letounu určeného k nahrazení strojů Tu-104, Il-18 a An-10 vzlétl 4.října 1968. Do současnosti bylo postaveno téměř 1000 letounů Tu-154.

Kromě verze M je ve stavu Vzdušných sil AČR také letoun starší verze Tu-154 B-2, vybavený trojicí proudových motorů Kuzněcov NK-8-2U, každý o výkonu 103 kN. Přístrojové vybavení pilotní kabiny splňuje přísné mezinárodní předpisy. Přetlakovanou a klimatizovanou kabinu pro 116 cestujících (108 u verze Tu-154 B-2) je možné upravit na salónní variantu pro přepravu ústavních činitelů a důležitých osob.

An-24V

Základní verze letounu An-24V (kódové označení NATO Coke) je taktický dvoumotorový turbovrtulový dopravní letoun firmy Antonov pro přepravu 28 až 40 osob, vylepšená verze An-24V série II má kapacitu až 50 osob. I přes poměrně vysoké provozní náklady letoun díky své robustnosti, výkonnosti a schopnosti vzletu s velkým nákladem nalezl uplatnění ve vojenském letectvu mnoha armád. Do roku 1978 bylo vyrobeno celkem 1100 letounů tohoto typu. Osádka je pětičlenná a dolet s maximálním nákladem 4,6 tuny je 640 km.

Autor:  HJEMMESIDE

An-26

Nákladní An-26 (kódové označení NATO Curl) firmy Antonov je určen pro přepravu osob a materiálu na pro krátké a střední vzdálenosti. Letoun, jehož vývoj byl dokončen v roce 1969, konstrukčně vychází z předchozího typu An-24. Je opatřen velkou zadní nákladovou rampou, která usnadňuje nakládání materiálu. V porovnání s letounem An-24 má výkonnější motory. Přetlaková kabina umožňuje lety ve velkých výškách.

Součástmi radioelektronického vybavení jsou poměrně moderní navigační a spojovací prostředky, automatický rádiový zaměřovač ADF, dálkoměrný systém DME, marker a zařízení pro řízení přistání podle přístrojů ILS/GS, rádiový výškoměr, avionické a přístrojové vybavení dovoluje lety v nepříznivých meteorologických podmínkách a bezpečné přistání. Taktický dolet s maximálním nákladem 6 tun je 1100 km.