| Stíhací letectvo zemí NATO tvoří převážně americké stroje F-16 Fighting Falcon a několik projektů evropských,
z nichž pravděpodobně nejúspěšnější byl Panavia Tornádo. Vázne program společného evropského dopravního letounu a
ne moc úspěšné jsou i společné projekty vrtulníků. Nový projekt Eurofighter Typhoon, vyvíjený a stavěný čtyřmi
zeměmi - Německem, Británií, Itálií a Španělskem - je stíhací letoun pro vzdušný boj schopný i útoků na pozemní
cíle. Původní objednávka 620 letounů byla změněna na 148 letadel. Francie tradičně vyzbrojuje své letectvo
vlastními výrobky, známými Mirage.
F-117 Nighthawk
je prvním tzv. neviditelným letadlem na světě, na jehož konstrukci bylo využito technologie stealth. Nighthawk
je určen pro nepozorované pronikání obranou nepřítele a vysoce přesné bombardování pozemních cílů. První prototyp
vzlétl v červnu 1981 a operačním se stal F-117 v říjnu 1983. F-117 má hranaté tvary, koncepcí je samokřídlo s velkým úhlem šípu s potlačenou stabilitou a řízením zajištěným
čtyřnásobným ovládacím systémem fly-by-wire, motýlkovými ocasními plochami a trupem podílejícím se na vytváření
vztlaku. Jeho stealth koncepce nespočívá tolik v pohlcování záření, jako spíš v jeho odklánění do různých směrů. Z
důvodu snížení vlastní pozorovatelnosti nemá aktivní radar (nahrazen systémem založeným na IR senzorech) a
dopplerovský navigační systém je nahrazen inerciálním. V nízkém trupu je pumovnice pro menší zbraně o délce 4,7 m a
šířce 1,75 m. Digitální avionika, řízení typu fly-by-wire i systém automatického plánování misí redukují pilotovu práci a
umožňují tak vyniknout unikátním schopnostem letounu. Jeden stroj byl sestřelen během konfliktu v Jugoslávii v dubnu
1999. Letadlo nemá na svou obranu žádnou zbraň, speciální, laserem naváděné bomby jsou umístěny v pumovnici. Pod
křídla je možno podvěsit střely vzduch-země AGM-65 Maverick. Všechny letouny mají podstoupit do roku 2005 rozsáhlou
modernizaci zbraňových systémů.
F/A-18 Hornet
Hornet byl navržen, aby na letadlových lodích plnil rozdílné úlohy stíhače a útočného letounu, proto i to
označení F/A. Změnu úloh lze provést změnou počítačového softwaru pro akci. Měl to být nenákladný, výrobně jednoduchý
a lehký letoun, který měl nahradit stroje F-4 Phantom a A-7 Corsair. K oficiálnímu operačnímu nasazení došlo v roce
1983.
Letoun je vybaven dopplerovským radiolokátorem, který je schopen sledovat deset a zobrazovat osm cílů současně,
je zároveň schopen odlišit dva těsně vedle sebe letící cíle. Na spodním centrálním displeji je zobrazována pohyblivá
mapa s navigačními údaji, informacemi o cílech i předem známých prostorech ohrožení protivzdušnou obranou
protivníka. Konstrukčně je F/A-18 středoplošník s křídlem se šípovitostí v podstatě jen na náběžné hraně a s rozměrnými
vírovými přechody kořene křídla do trupu, pod nimiž jsou umístěny jednoduché nepohyblivé otvory pro přívod vzduchu k
motorům. Hornet létá u U.S. Navy a Marine Corps, i u Kanadských ozbrojených sil a v řadě armád dalších zemí celého
světa. V současnosti se vyrábí modernizovaná varianta F/A-18E/F Super Hornet, která bude ve výzbroji námořnictva až
do třicátých let tohoto století.
F-16 Fighting Falcon
je víceúčelový velmi obratný letoun určený k leteckým soubojům a útokům na pozemní cíle bez ohledu na denní či
noční dobu, nebo počasí. Ve vzdušných soubojích převyšuje F-16 svou obratností a bojovým doletem (tj. vzdáleností
potřebnou pro přílet na místo boje, souboj a návrat) všechny letouny potencionálního protivníka. Do povědomí
veřejnosti vstoupil jako vítěz "zakázky století" t.j. nákupu letounů členskými zeměmi NATO v sedmdesátých
letech. Konstruktéři F-16 vycházeli z nejnovějších poznatků aerodynamiky i z předchozích typů a redukce velikosti a
váhy stroje, jeho kupní ceny a ceny příslušenství. F-16 snese přetížení až 9 G při plné palivové nádrži, čímž předčí
schopnosti jiných stávajících stíhačů. Ovládání letadla je metodou "fly-by-wire" (elektroimpulzívní počítačové
řízení), kdy řídící páka je umístěna na pravém bočním panelu. Řízení není mechanicky zálohováno. Pilot ovládající letoun za využití koncepce HOTAS se nemusí díky počítačovému řízení do určité míry zabývat
možností ztráty kontroly nad strojem, i když přehled o základních hodnotách systémů si pochopitelně udržovat musí. V
r. 1991 byly nasazeny letouny F-16 v operaci Pouštní bouře (Desert Storm), kde létaly spolu s dalšími letadly a byly
použity při útocích na letiště, vojenské továrny, postavení raket SCUD a na množství jiných cílů. V roce 1999 byly
nasazeny rovněž při akcích NATO proti Jugoslávii.
F-14 Tomcat
je nadzvukový, dvoumotorový, dvousedadlový stíhač s měnitelnou geometrií křídel určený k ničení nepřátelských
letadel za jakéhokoliv počasí nebo v noci, může vést manévrový vzdušný boj i provádět přepadové stíhání. Startuje
většinou z letadlových lodí. Je to dosud nejlepší záchytný stíhač na světě, který by ale patrně neexistoval, kdyby
nebylo selhání ve vývoji F-111B.
První prototyp F-14A vzlétl 21. prosince 1970, první operační vzlety z paluby lodi CV-65 Enterprise se
uskutečnily až v září 1974. Letadlo může vést v patrnosti až čtyřiadvacet cílů a šest z nich je schopno napadnout
současně raketami AIM-54A Phoenix s doletem 185 kilometrů. Jeho výzbroj může být rovněž kombinací jiných raket, střel
a bomb. Letoun se vyznačuje křídlem s plynule měnitelným úhlem šípovitosti náběžné hrany v rozsahu 20° až 68° v
závislosti na letovém režimu. Proměnná geometrie se používá zejména pro snížení vzletové a přistávací rychlosti,
vyšší akceleraci během katapultového startu při maximální vzletové hmotnosti a snížení spotřeby paliva při hlídkování
podzvukovou rychlostí. Tomcaty poskytovaly vzdušnou ochranu spojeneckým jednotkám při útoku na teroristické cíle v
Libyi roku 1986, zúčastnily se rovněž operace Desert Storm proti Iráku.
F-15 Eagle
je špičkový taktický stíhač s vysokými manévrovacími schopnosti, určený k vybojování a udržení vzdušné
nadvlády. Jeho zbraně a letecké kontrolní systémy jsou navrženy tak, že jediný pilot může bezpečně a efektivně
vstupovat do leteckých soubojů. Avionika letadla obsahuje průhledový displej, pokročilý radar, inerční navigační
systém i další letecké nástroje jako taktický navigační systém nebo systém přistávání. Vnější závěsy letounu slouží k
nošení přídavných nádrží a zbraní.
F-15 Eagle byl americkou odpovědí na sovětský Mig 25 Foxbat, po nepříliš vydařeném programu F 111, měnitelnou
geometrií křídel. Proto byl F-15 navržen jako "ultrakonzervativní" v němž byly použity jen vyzkoušené konstrukční
prvky. Dva dvouproudové motory, široký centroplán, šípovité křídlo s neměnnou geometrií a malou štíhlostí, vysoké
zdvojené svislé ocasní plochy a plovoucí výškovky s pilovitým zubem na náběžné hraně. Motory dodávaly ve vysokých
výškách rychlost až Mach 2,5, což si vyžádalo v konstrukci rozsáhlé použití titanu (přes 20% váhy draku). Z dvousedadlové verze F-15B vznikl F-15E Strike Eagle, což je letoun určený především k ničení pozemních cílů a
posádka byla rozšířena o WSO, tedy důstojníka ovládajícího zbraňové systémy.
Tornádo
je dvojmístné bojové letadlo s měnitelnou geometrií křídel vyvinuté mezinárodním konsorciem Panavia, ve třech
hlavních verzích: útočné, stíhací a verzi pro elektronický boj a průzkum. Koncem 60. let bylo v Mnichově založeno
nadnárodní konsorcium PANAVIA složené z British Aircraft Corporation BAc , Messerschmitt-Bolkow-Blohm MBB a
Aeritalia.První prototyp letounu vzlétl v roce 1974. Základní verze Tornáda IDS je schopná nést široké množství zbraní, přičemž hlavní jsou dva 27 mm IWKA Mauser
kanóny, umístěné na obou stranách trupu. Pro vzdušnou podporu může být letadlo vybavené širokým sortimentem bomb,
včetně laserem naváděných a může také nést protiradarové rakety HARM. Pro zvýšení doletu je možné podvěsit pod křídla
přídavné nádrže. Letadla Tornádo jsou ve výzbroji Velké Británie, Německa, Itálie a Saudské Arábie. Maximální
rychlost 2,2Mach.
Harrier
Hawker Siddeley Harrier - bitevní a průzkumný letoun se schopností svislého vzletu a přistání se stal
průkopníkem celé koncepce
STOVL- Short Take Off and Vertical Landing (krátký start a kolmé přistání). Schopnost STOVL mu
dávají dva páry otočných trysek motoru Rolls-Royce Pegasus umístěné před a za těžištěm letadla. Jeden pár odvádí
studený vzduch od dmychadla a druhý pár odvádí horké výstupní plyny z motoru.
Díky těmto tryskám je schopen dělat pravoúhlé zatáčky, náhle snižovat rychlost nebo nečekaně měnit výšku letu
beze změny letové polohy. To dělá z Harriera, přestože byl navržen jako bitevní letadlo, nebezpečného soupeře
kterékoli moderní stíhačce, což se projevilo při bojovém nasazení těchto letounů ve válce o Falklandy. Když o Harrier
projevila zájem americká námořní pěchota americká firma McDonnell Douglas na základě jejích požadavků vyvinula z
původního britského typu jeden z nejvýznamnějších moderních bojových letounů. Zlepšení přineslo především překonstruování křídla, které je nyní celé z uhlíkového kompozitu. Nejen, že je
pevnější, ale je také korozivzdorné a odolává lépe únavě než kov. K dalším větším úpravám náležejí vylepšené sací
kanály motoru a přepracovaný pilotní prostor s lepším výhledem, vyspělejší avionika, zařízení pro zvýšení vztlaku a
úpravy náběžných hran křídel zlepšující obratnost. Protože však také britské letectvo projevilo zájem o tento letoun,
stala se firma British Aerospace nakonec asi 40% podílníkem na projektu a výrobě tohoto stroje. Kromě USA a Británie
používají Harriery také Španělsko a Itálie.
Mirage 2000
Přepadový stíhač pro udržení vzdušné nadvlády a doprovodné úkoly. Druhotně může ničit pozemní cíle. Vznikl z
projektu letounu ACF (Avion de Combat Futur - bojové letadlo budoucnosti) Delta 1000 z roku 1972, což byl sice
výkonný, ale těžký a drahý dvoumotorový stroj. Po úpravě na lehčí jednomotorovou verzi byl letoun v prosinci 1975
objednán francouzskou vládou. Je to první francouzský letoun s potlačovanou stabilitou a elektroimpulzním řízením.
Použití elektroimpulzního řízení (fly-by-wire) a elevonů a sklopných náběžných hran odstranilo nevýhody dříve
spojené s delta křídly -především nízkou ovladatelnost při malých rychlostech a vysokých úhlech náběhu. Přestože se z
vnějšku podobá svému předchůdci Mirage III, je díky výše uvedeným změnám mnohem obratnější v manévrovém boji a při
operacích na malých výškách. Do služby se Mirage 2000 dostal v roce 1984. Nahradil typ Mirage III a doplnil Mirage
F1. Ve výzbroji zůstane i v příštím tisíciletí, kdy bude nahrazen typem Rafale. Původní motor SNECMA M53 byl
nahrazen vylepšeným M53-P2 o tahu 95,1 kN. Radar byl nahrazen novým doplerovským radarem Thomson CSF-ESD. Tento radar
je schopen v režimu vzdušného boje detekovat až 24 cílů, současně sledovat 8 z nich a proti 4 najednou řídit palbu.
Je schopen vyhledávat cíle i v dolní polosféře.
Mirage F-1
Jednomístný víceúčelový stíhací letoun. První vzlet se uskutečnil v roce 1966 a letadlo bylo zařazeno do služby
v roce 1973. Tyto na svou dobu výborné letouny se staly i skvělým vývozním artiklem. Na základě základního typu
vznikla i průzkumná verze (R), stíhací bombardér pro každé počasí (E) a také cvičná dvousedadlová verze (B). Pokud
jde o avioniku, mohl si zákazník vybrat z celé škály různých typů přístrojů od radarů po navigační systém. Poslední verze má už i průhledový displej HUD. Letouny lze též vybavit zařízením pro nízký let v režimu
kopírování terénu. Ve srovnání se staršími Mirage III/5 má Mirage F1 dvojnásobný akční rádius v malé výšce a až
třikrát delší vytrvalost při hlídkových letech. Podle údajů firmy Dassault, celkově došlo až k 80% zlepšení
manévrovacích schopností.
Alpha Jet
Podzvukový bitevník vznikl koncem šedesátých let ve francouzsko-německé spolupráci firem Dassault-Breguet a
Dornier, původně jako cvičný stroj pro výcvik pilotů vysokovýkonných letadel. Tomu také odpovídalo vybavení včetně
průhledových displejů HUD. Výzbroj bylo možno podvěsit na křídelní závěsníky, ať už šlo o kanóny nebo jiný náklad.
Apha Jet se kromě letectev Německa, Francie, Belgie a Portugalska objevil také v Maroku, Pobřeží slonoviny a Togu.
Dlužno dodat, že myšlenka výkonného levného bitevníku je stále živá a zde je také možno pravděpodobně hledat
inspiraci pro vznik L-159 Alca.
L-159 ALCA
Podzvukový bitevník vzniklý z upraveného draku cvičného L-39 Delfín a motoru AlliedSignal F124, což je proudový
motor bez přídavného spalování navržený pro lehké bitevní, stíhací, nebo cvičné letouny. Prototyp byl slavnostně
představen 12.června 1997 a zálet prvního sériového letounu byl proveden 20.října 1999. Do konce roku 2002 by měla
česká armáda obdržet celkem 72 letounů.
Prvotním určením letounu je vedení útoku na pozemní a námořní cíle a přímá podpora pozemních vojsk. Letoun však
musí zvládat také úkoly vzdušného průzkumu a vzdušného boje s pokročilou avionikou, která bude podporovat pilota za
všech povětrnostních podmínek ve dne i v noci. Součástí avioniky je HUD, MFD, sběrnice MIL-STD-1553. Využívá výkonný
vícerežimový impulsní dopplerovský radiolokátor GRIFO L italské firmy FIAR. Řídící páka je systému HOTAS - všechny
důležité prvky ovládání jsou soustředěny na ní. Zbrojní systémy jsou schopny navádět inteligentní munici na bodové cíle, defenzivní systémy budou zajišťovat
ochranu letounu. Na šesti podkřídlových a jednom podtrupovém závěsníku může nést 2340 kg výzbroje nebo až čtyři
palivové nádrže. Předpokládá se užití standardních zbraní NATO. Protiletadlovou střelou vzduch-vzduch bude AIM-9
Sidewinder, proti pozemním cílům může letoun nést laserem naváděné bomby, rakety, neřízené bomby nebo řízené střely,
např. AGM-65 Maverick. Z další výzbroje může být použit průzkumný kontejner, navigační a střelecký kontejner nebo kontejner REB.
Hlavňovou výzbroj tvoří podvěsný kontejner se dvěma kanóny PLAMEN ráže 20 mm českého původu. Zmíněná výzbroj byla
vyzkoušena na prototypu na zkušební střelnici v severním Norsku na jaře 1999. |
Summit NATO 
