Autor:  Air Force Link

Vzhledem ke schopnosti většiny moderních bojových letounů plnit ve větší či menší míře bombardovací úkoly se počet typů i uživatelů letounů určených výhradně k bombardování na přelomu druhého a třetího tisíciletí výrazně snížil (pro účely tohoto článku pod pojem "bombardér" zahrnujeme pouze velké bombardovací letouny schopné plnit úkoly strategického významu a nikoli např. stíhací bombardéry určené k plnění taktických úkolů na bojišti). Jednou z hlavních příčin tohoto stavu je mimořádná nákladnost vývoje i výroby moderních bombardérů.

Proto lze očekávat, že v budoucnu budou klasickymi bombardéry disponovat pouze vzdušné síly bývalých soupeřů z období studené války, a to USA (U.S. Air Force - USAF) a Ruska. V dobách studené války měly tvořit jednu ze součásti odstrašující triády, kterou bylo možno vyslat k cíli, ale stejně tak v poslední chvíli odvolat.

Klasické velké bombardéry s velkým doletem mohou sice daleko "ekonomičtěji" dopravit nad cíl více bomb, než menší víceúčelové letouny, ale úspěšný vývoj munice s přesným navedením a prodlouženým dosahem, z nich stejně dělá "náklaďáky", dopravující bomby někam poblíž, odkud už na určené cíle doletí samy. Posledním konfliktem, kde ještě docházelo ke kobercovému plošnému bombardování, byla válka ve Vietnamu. Tam se však ukázala malá efektivnost tohoto způsobu boje a další větší konflikt - Válka v Zálivu, už představil bombardovací monstra B-52 v úloze nosičů letounových střel.

B-52 Stratofortress

je těžký bombardér dlouhého doletu, který může nést na palubě jaderné nebo konvenční zbraně. Vývoj B-52 byl zahájen už v roce 1948, jako pokračování B-29 Superfortress, prototyp vzlétl 15. dubna 1952 a sériová výroba začala v roce 1955. Přes 35 let byly B-52 hlavními bombardéry amerického vojenského letectva a po řadě modernizací se předpokládá jejich odchod do výslužby až někdy kolem roku 2045.

V konvenčních konfliktech provádí protiúdery při vzdušných i námořních operacích. Během operace Pouštní bouře vypustily letouny B-52 40% raket a bomb z celkového počtu zbraní použitých spojeneckými vojsky. Všechny B-52 jsou vybaveny elektro-optickými infračervenými přístroji nočního vidění, televizními senzory s vysokou rozlišovací schopností pro zvětšení a přesné zaměření cílů i zařízením pro vyhodnocování terénu pro bezpečnost letu v nízkých výškách.

Zkušenosti z leteckých úderů NATO na Jugoslávii vedly americké vzdušné síly k rozhodnutí přestavět několik strategických bombardovacích letounů B-52H na letouny-rušiče. Letové charakteristiky tohoto letounu umožňují dlouhodobé rušení z prostoru mimo účinný dosah protivzdušné obrany protivníka po instalaci víceúčelového rádiového/radiolokačního rušiče AN/ALQ-99. V současné době je dokončována přestavba několika letounů.

B-1B Lancer

Autor:  FAS

je víceúčelový, čtyřmotorový bombardér dlouhého doletu s měnitelnou šípovitostí křídel. Stroj drží většinu rekordů v délce výškových letů s velkou zátěží a unese dvojnásobný náklad než B-52, který měl nahradit. Je schopen nejen mezikontinentálních letů bez doplňování paliva, ale na místě určení ještě ničit nepřátelské cíle. Může plnit mise s nejrůznějším účelem včetně úlohy konvenčního nosiče zbraní.

Byl vyvinut na základě požadavku USAF z roku 1965 na bombardovací letoun pronikající v nízkých výškách vysokou podzvukovou rychlostí (AMSA - Advanced Manned Strategic Aircraft) a původně byl určen k pronikání a následnému bombardování odlehlých oblastí Sibiře. V nové organizaci amerického letectva tvoří letky B-1B součást kombinovaných leteckých křídel pro speciální použití Velitelství vzdušných sil (ACC Air Combat Command).

B-2 Spirit

je víceúčelový bombardér určený pro údery jak konvenčními, tak i jadernými zbraněmi u kterého byla v plné míře uplatněna technologie tzv. stealth , t.j. neviditelný. Spolu s B-52 a B-1B umožňuje B-2 Spirit flexibilnější a efektivnější pronikání do nepřátelské zóny, což je nesmírně důležité u pilotovaných letů. Je velmi nesnadno odhalitelný, schopen proniknout i tou nejsofistikovanější obranou, což z něj dělá účinnou odstrašující bojovou sílu odpovídající 21. století.

B-2 Spirit byl poprvé představen v listopadu 1988 a prototyp vykonal první let 17. července 1989. Je to létající křídlo s potlačenou stabilitou, s náběžnými hranami se šípovitostí 40° a odtokovými hranami ve tvaru písmene W. Ovládá se pomocí jednoduchých řídících ploch říuených digitálním fly-by-wire systémem. Díky použití materiálů pohlcujících záření a pečlivě přizpůsobenému tvaru má B-2 velmi nízkou odrazivost radarových paprsků. Tepelné a akustické vyzařování je navíc snižováno na velmi nízkou úroveň mícháním horkých výfukových plynů s proudy studeného vzduchu před tím, než opustí výtokové trysky.