Autor:  FAS

Moderní bojové tanky v kombinaci s bojovými vozidly pěchoty (BVP), samohybným dělostřelectvem a bitevními vrtulníky budou podle mínění předních specialistů i nadále dominantními bojovými prostředky pozemních sil na budoucím digitálním bojišti. Americké tanky M1A1 ABRAMS a britské tanky CHALLENGER 1 byly nasazeny ve skutečném boji ve válce v Perském zálivu. Spolu s německými tanky LEOPARD 2 se staly součástí jednotek mírových sil IFOR/SFOR v bývalé Jugoslávii. S rozšiřováním paktu se do výzbroje NATO dostaly i tanky původního protivníka, známá sovětská "Téčka", konstruovaná na základě úplně jiné vojenské doktríny.

M1 ABRAMS

Americká armáda a jednotky americké námořní pěchoty nyní mají ve své výzbroji jen tanky typu M1 ABRAMS. Základní model M1, vyráběný od roku 1980, byl vyzbrojen kanónem s drážkovaným vývrtem hlavně M68 ráže 105 mm. Verze M1A1, jejíž dodávky americkému pozemnímu vojsku byly zahájeny v roce 1985 a následná verze M1A2, mají kanón M256 s hladkým vývrtem hlavně ráže 120 mm a zdokonalené pancéřování.

Autor: jih

Nejmodernější verze M1A2 má vylepšenou balistickou odolnost doplněním pancéřování tanku dodatečnou vrstvou z ochuzeného uranu a s hmotností 69,5 tun je nejtěžším současným tankem. Americké jednotky úspěšně v masovém měřítku použily verze tanku M1A1 i M1A2 ve válce v Perském zálivu v roce 1991.

Za nejvýznamnější zdokonalovací opatření verze M1A2 je považováno integrované elektronické vybavení systému průzkumu a řízení palby, které zásadním způsobem přispívá k přesnosti vedení palby, hlavně na pohyblivé cíle. Velitel tanku může sledovat situaci na bojišti vlastním pohyblivým termovizním přístrojem CITV (Commander Integrated Termo-Vision), nezávisle na zaměřovači střelce. Hlavním vnějším rozpoznávacím znakem verze M1A2 je malá otočná věžička přístroje CITV, instalovaná v levé horní části věže.

LECLERC

Od počátku roku 1992 francouzské armádě dodávaný LECLERC se v porovnání s ostatními popisovanými typy vyznačuje několika zvláštnostmi. Velmi kompaktní pohonná jednotka a konstrukční uspořádání umožnilo zkrátit korbu o přibližně metr oproti typu M1A2 a dokonce až 0 1,4 m oproti britskému CHALLENGER 2. Kratší korba LECLERCu přinesla úsporu hmotnosti přibližně čtyři tuny. LECLERC je rovněž jako jediný ze západních typů vybaven automatickým nabíjecím zařízením kanónu a má tedy pouze tříčlennou obsluhu.

Podle údajů výrobce - společnosti GIAT - lze díky účinné stabilizaci kanónu a automatickému nabíjecímu zařízení vést nepřetržitě přesnou palbu při jízdě v terénu rychlostí až 50 km/h. Podle stejného zdroje musejí tanky s ručním nabíjením při jízdě v těžším terénu vzhledem k obtížné ruční manipulaci s těžkou municí výrazně snížit rychlost (přibližně na polovinu) při procesu nabíjení. LECLERC má 120mm kanón s nejdelší hlavní (52 ráží oproti 44 ráží u ostatních typů).

Kromě standardně použitého moderního systému řízení palby a termovizních zaměřovačů může být tank vybaven palubním systémem FINDERS. Ten v reálném čase poskytuje veliteli informace o poloze vlastního tanku i ostatních strojů jednotky a o překážkách na bojišti, nebo postavení protivníka.

CHALLENGER 2

V polovině roku 1991 britské ministerstvo obrany vybralo společnost Vickers Defence Systems jako dodavatele nového tanku CHALLENGER 2, do výzbroje britské armády však začal být CHALLENGER 2 zaváděn až od února 1998. Nové vozidlo navazuje na CHALLENGER 1, který sám vychází z typu SHIR 2 původně vyvinutého na základě objednávky bývalého íránského šáha, ale zrušeného po íránské revoluci v roce 1979.

CHALLENGER 1 je reprezentantem britské doktríny kladoucí požadavky v následujícím pořadí: Ochrana (CHALLENGER 1 byl prvním tankem vybaveným pancéřováním CHOBHAM), palebná síla, mobilita a možnost dlouhodobé činnosti (dobré pracovní podmínky posádky a dostatečné zásoby munice i paliva). Podle údajů firmy Vickers se 215 tanků CHALLENGER 1 zúčastnilo války v Zálivu. Britská 1. tanková divize, v jejímž rámci tanky CHALLENGER 1 působily, zničila údajně na 300 iráckých tanků bez jediné ztráty CHALLENGERu.

V praxi se mimo jiné údajně ukázalo, že britská protitanková munice s plastickou trhavinou (HESH) vystřelovaná 120mm kanónem L11 s drážkovaným vývrtem hlavně, byla při ničení slabě chráněných nebo nepancéřovaných cílu (podle britských zdrojů byly zmíněné cíle a tanky protivníka v poměru 70 % : 30 %) efektivnější než tříštivokumulativní munice amerických tanků M1A1.

LEOPARD 2

Autor:  STRV 2000

Nejrozšířenější evropský typ, vyrobený v počtu téměř 3000 kusů a zavedený ve výzbroji sedmi států. Výroba pro německou armádu začala v roce 1979 a poslední z 2125 tanků Bundeswehr převzal v roce 1992. V průběhu výroby vznikly obměny A1, A2, A3 a A4, které se vyznačují pouze dílčími změnami vnitřního vybavení. Tanky LEOPARD 2 postupně objednalo a obdrželo Nizozemsko, Švýcarsko, Rakousko, Dánsko, Španělsko a Švédsko.

Vzhledem k již dvacetiletému stáří základního typu se Německo rozhodlo část tanků modernizovat na verzi nesoucí označení LEOPARD 2A5. Hlavní změny spočívají v instalaci přídavného pancéřování zesilující čelo věže i korby. Má ostrý klínovitý tvar písmene "V" a je spolehlivým vnějším rozpoznávacím znakem nové verze 2A5.

K dalším vylepšením patří plně elektrické ovládání kanónu a věže, integrování termovizního systému do panoramatického optického zaměřovače velitele na střeše věže, nový příklop řidiče, televizní kamera pro snímání prostoru za vozidlem a upravený inerciální navigační systém s přijímačem GPS. Nezávislý otočný periskopický zaměřovač s termovizním systémem se zobrazením na displeji umožňuje veliteli pozorovat okolí tanku v rozsahu 360°, vyhledávat a zaměřovat cíle ve dne i v noci nezávisle na zaměřovači střelce.

Tank T-72 (T-72M)

Střední tank T-72 sovětské konstrukce, je bojové pásové vozidlo s vysokou manévrovací schopností v terénu. Je vyzbrojen automaticky nabíjeným 125mm kanónem s hladkou hlavní stabilizovaným ve dvou naváděcích rovinách s maximálním dostřelem 4500 m a rychlostí střelby do 8 ran/min. Automatické nabíjení kanónu umožnilo snížit počet členů osádky vozidla na 3 osoby. Maximální rychlost na silnici je 60 km/h, jízdní dosah na silnici 420 až 600 kilometrů.

V rámci zvýšení bojové hodnoty tanku se připravuje modernizace, která by se měla týkat především moderních prvků řízení palby, moderní pohonné jednotky a zvýšení pancéřové ochrany. Program byl připraven ve dvou verzích, z nichž verze označená T-72M4 CZ je odborníky považovaná za jednu z nejzdařilejších modernizací tohoto typu tanku, která ho v řadě parametrů přibližuje nejmodernějším typům. Zásluhu na tom má především nová kompaktní pohonná jednotka označovaná jako "Powerpack", kterou tvoří britský vznětový dvanáctiválec Perkins a americká automatická převodovka Allison.

Nárůst výkonu není využíván pro zvýšení maximální rychlosti, ale pro zlepšení akcelerace a celkové pohyblivosti v terénu. Odolnost tanku v boji by měly zvýšit bloky přídavné dynamické ochrany tuzemského původu u čela věže až na trojnásobek. Modernizací tanku T-72 se zabývají také naši východní a severní sousedé. Slovenská verze nese označení T-72M1 MODERNA, polská PT-91 TVARDY.