Nejlepší tuzemská alba roku 2010
Rok se sešel s rokem a je tu opět tradiční bilancování. Rok 2010 byl pro naši hudební scénu poměrně plodný a podle toho kolik dobrých desek vyšlo, tak i celkem úspěšný.
Bylo to těžké, ale nakonec jsme pro vás vybrali 12 nejlepších tuzemských alb tohoto roku. A s tímto naším výběrem vás ve 164. Neonu seznámíme. Pořadí je čistě náhodné a rovněž to, prosím, neberte stoprocentně objektivně. Každý z nás by si určitě mohl sestavit podobný žebříček.
Eggnoise - Yolk
„Jednou přijde hodina, kdy mé království lehne v prach. Kdy armády budou kráčet po troskách krajiny. Přes vyschlá koryta řek a zahrady bez vláhy. Kde nevyroste žádné sémě a žízeň a nouze a slabost je údělem země.“ Třetí album Eggnoise je prodchnuto zvláštní melancholií a smutkem. Jelikož jejich texty byly vždy poměrně složité, je skvělé, že Eggnoise tentokráte přibalili k cédéčku i české překlady. Každý se tak může ponořit do jejich specifického nazírání na svět. Eggnoise nikdy nebudou masovou kapelou, na to je jejich hudba příliš komplikovaná uším běžného posluchače. Novinka Yolk je ale každopádně jednou z událostí letošního roku.
Navigators - My Place
Velmi povedené je i poslední dílo pražských Navigators. Velký ohlas sice vzbudili hlavně povedené videoklipy – zvláště pak „sirkový k My place“, ale byla by škoda opomenout, že Navigátoři na posledním albu chytli skutečně správný směr. Kapele to hraje jak za FC Barcelona, Erika Fečová má hlas jak zvon a Honza Pospíšil loví z rukávu vtipné texty. Zkrátka Navigators i v české kotlině dokázali, že bílí muži a ženy mohou rozumět a hovět funku a soulu. A korunu tomu nasazuje měkounký zvuk Toma Coynea, kterému pod rukama prošly nahrávky Michaela Jacksona, Sade nebo Stinga. Coyne o jejich hudbě řekl, že to je stroj na prachy – money maker. V Americe možná. V Čechách je to spíš money – eater.
Mňága a Žďorp - Takže dobrý
S mírnou nadsázkou se dá říci, že pokud letos vyšla nějaká deska, která stojí za to, je pod ní jako producent nebo alespoň zvukař podepsán Ondra Ježek. I v naší top 12 má šéf studia Jámor hned několik zástupců. Opravdu nechápu, kdy ten člověk spí. Skvělou práci odvedl i u posledního alba Mňágy a Žďorp Takže dobrý. Písně mistra Fialy pod Ježkovýma rukama najednou rozkvetly do nebývalé krásy, ta tam je předchozí sterilita a fádnost. Navíc je na albu celá řada hitů, takže fanoušky může jen štvát, že zamilovanému Fialovi je v současnosti dobře a ty krásně pesimistické texty zřejmě odvál čas.
Traband - Domasa
A Ježek ještě jednou, tentokrát ťal Domasa na posledním výlisku dech rockového Trabandu. I tady mohli být fandové dvoutaktní kapely mírně překvapeni. Jarda Svoboda a spol. se na Domasa vrací ke kořenům a přitvrzují. Texty jsou ve skutečnosti umně napsané příběhy o souladu s přírodou a snaze najít správnou cestu životem. Leader souboru očividně tíhne k dávným dobám. Kapele prospělo i rozšíření sestavy o tubistu Roberta Škardu.
Dva - HU
Teď tu máme dvě alba, které vyzdvihujeme kvůli hudební respektive textové stránce. Asi každá kapela, která to s hudbou myslí vážně, touží po tom znít originálně a nezaměnitelně. Pardubické dvojici Dva se to povedlo. Hudba Báry a Honzy je mix skutečných a mnohdy nechtěných zvuků, živých nástrojů jako jsou kytara nebo saxofon a elektronických základů. Dva, kteří na HU hrají pop neexistujících rádiích, se tentokráte více inspirovali tropickými krajinami a pobytem na Reunionu. Je snadné se do Dvou zamilovat.
Prago Union - Dezorient Express
Mezi nejlepšími alby tohoto roku nemůže chybět Dezorient Express hip-hopových Prago Union, kteří zábavnou produkcí dokáží bavit i lidi, kteří se jinak na hop dívají zpatra. Kato za pět let od debutu HDP přišel o iluze a všechny zuby a na Dezorient Expresu vypráví své příběhy, hraje si slovy, baví své posluchače. 70 minutová deska má řadu zábavných a silných momentů, byť je jako celek takřka neuposlouchatelná. Doufejme, že další desku Pragu Union, kteří se na podzim představili i jako živá kapela, vydají dřív než za pět let.
Plastic People of the Universe - Maska za maskou
Rok 2010 byl také návratem několika legend. Skvělou desku vydali praotci českého punku Visací zámek, který se na svoje stárnutí podíval s nadhledem sobě vlastním. Povedeně se u fanoušků zapsala i poslední deska Plastic People of the Universe Maska za maskou, která potěšila písničkovější formou a modernějším zvukem. Je skvělé, že Plastici po nějakých 40 letech fungování stále dokáží překvapovat, jako se to povedlo ve dvou takřka šansonových písní se zpěvem basistky Evy Turnové. Takhle nějak by podle měl vypadat rockový důchod.
Vladimír Mišík - Ztracený podzim
Že se dá se dá stárnout s grácií ukázal na Ztraceném podzimu i Vladimír Mišík. Zdravotními problémy sužovaná legenda měla čas nový materiál řádně vypilovat a celé album je tak jeho výhradně autorským dílem. V textech Mišík sáhl po osvědčených Kainarovi, Dědečkovi a Třešňákovi. Výsledkem je skvělé album, které ukazuje i rozmanitost Mišíkovy tvorby. Najdeme tu blues, folk rock, balady i rockově našláplé Nádraží. A k tomu všemu ještě sehraný ETC Band, který se necpe dopředu a nechává mistrovi hlavní prostor. Album je výjimečné po výtvarné stránce – výpravný obal vytvořili malíř Miroslav Jiránek a designér Karel Haloun.
Kuzmich Orchestra - Ptačí sliby
Hned pod několika deskami letošního roku je podepsaná Dorota Bárová. Jako hosta ji najdeme u Karolíny Kamberské, debutového alba se dočkala i kapela Kuzmich orchestra, kde je jejím partnerem Josef Ostřanský. Hudba Kuzmich orchestra je neokázalá, intimní, hudebně má nejblíž k neo folku. Každý poslech jejich alba odhalí nová a nová překvapení. Ještě dodám, že Bárová se v Kuzmich orchestra tentokráte chopila baskytary, oblíbenou polštinu nahradil rodný jazyk.
Tara Fuki - Sens
I když Bárová hraje v řadě projektů a skládá hudbu pro různá představení, doma zůstává stále hlavně v duu Tara Fuki, kde jí deset let sekunduje Andrea Kostankiewicz. Hudba Tara Fuki už dávno není jen o souzvuku dvou hlasů a violoncell, postupně svůj zvuk obohatili o samply, loopy a na novince Sens pak i o perkuse. Za povšimnutí stojí i texty, dva jsou od polského básníka Krzysztofa Kamila Baczyńského, zbytek napsala sama Dorka. Album je výsledkem snahy udělat komorní a intimní desku bez hostujících muzikantů.
Longital - Teraz!
Do té top 12 se nám vešla i jedna slovenská deska. Britský Rock'n'Reel magazín o nich napsal, že „zaujímají místo někde mezi Björk a Eurythmics a jejich nezaměnitelná hudba se rodí ze spojení elektroniky a lidského tepla.“ Řeč je o Longital, kteří na novince Teraz doporučují si splnit své sny a tužby a nebát se udělat to správné rozhodnutí a otevřít dveře, před kterými stojíme. Nejsilnějším momentem je píseň A to je všetko, která vystihuje neveselý stav Dana a Shiny, ve kterém se zrovna nacházeli.
Karolína Kamberská - Hořkosladce
Závěrečná tečka patří Karolíně Kamberské a její první sólové desce Hořkosladce, kterou dala úspěšně zapomenout na Sestry Steinovy. Ve své sólové tvorbě se nebojí být více osobní a přímočarejší, umí být ironická, lehce kousavá, místy jde až na dřeň. Hostující muzikanti neexhibují a přidávají do písní Kamberské interpretační jistotu. Hořké i sladké album, které navazuje na nejlepší tradici českého písničkářství.
Kdo se nevešel?
Kdo se nám sem naopak nevešel? Těch dobrých alb, které stojí letos za povšimnutí, je celá řada. Zajímavé desky letos vydali na příklad Richard Müller, Cat and Dogs, Ille, Obří broskev, Martina Trchová, Radůza, Magnetik, Lakeside X, Republic of Two, Agon Orchestra & Ivan M. Jirous, Jaroslav Kořán, Dan Bárta a Robert Balzar, Načeva s Timem Wrightem, Visací zámek, Kubatko…
