Divadlo 29 poslední únorovou sobotu ovládla retro nálada. Dorazila totiž kapela Kazety, která by za 80. léta položila život. Lásku k retru dávají najevo už názvem - skoro by se člověk divil, že svoje debutové album vydali na cédéčku. Co se debutového alba týče, to bylo přijato více méně kladně. Kritici oceňovali hlavně hudební stránku, která je sympatickým průsečíkem mezi diskem a rockem. Jako byste poslouchali všechny ty cvrlikající a dunící nahrávky 80. let. Na výsledném zvuku desky se určitě projevil fakt, že se nenatáčelo v klasickém studiu, ale na chalupě.
Na samotné natáčení debutového alba Kazet dohlížel producent Jayrope, který v Padouchově už pomohl doladit album skupiny Dva. I debut Kazet se pak míchal ve studiu někdejšího zvukaře Mute Records Marka Bihlera. Jestliže hudební stránku věci lze přijmout více méně bez výhrad, texty už bezpečně rozdělí posluchače na dvě strany. Jedni oceňují minimalismus a heslovitost - pro druhé to bude až příliš jednoduché, chcete li prostoduché.
Johana Švarcová a David Doubek už prošli celou řadu projektů. Doubek často hraje na různých akcích jako DJ Ventolin, Švarcovou je možno znát třeba z osobitého Rádia Ivo, což jsou improvizované divadelní skeče. Oba perfomeři pak spolu prošli i multimediálním ansámblem Audiofenky.
Nedílnou součástí Kazet je i vizuál. Stejně jako v případě spřátelených Midi Lidí je to minimálně třetina celých koncertů. O vizuální stránku se stará Jirka Havlíček alias A Schwarz, který jednotlivé písně dokresluje unikátními černobílými motivy. Havlíček stojí i za výtečným obalem desky, která v sobě ukrývá opravdu nečekaný plakát v podobě černobílé fotky polonahé Simony Krainové a jakéhosi chlapíka.
Kazety vystoupili v Divadle 29 v rámci Radio Wave Live Sessions. Je symbolické, že si svoji rádiovou premiéru prožili zrovna v místě, kde odehráli kdysi vůbec první koncert. Nevím, jaké to bylo tehdy, ale z mého pohledu to 27. února nebyla žádná sláva. Možná za tím byla nervozita, ale Kazety zcela rezignovali na jakoukoliv komunikaci s publikem. I samotný koncert měl much, že by se mucholapka poměla. To je potíž řady elektronických kapel, že zní naživo jako samohrajka. Asi čekám od živého hraní víc než jen trochu kytary, utopený vokál a sem tam ťuk do kláves. A málem bych zapomněl - Kazety si s sebou tentokráte vzali hosta na bicí. Ale účast Filipa Míška bušícího do dvou škopků a jednoho činelu beru spíš jako milou a nečekanou kuriozitu.
Publikum v sále se sice z valné většiny tvářilo, že se na podiu děje něco mimořádného, že jsme zkrátka svědky opravdu fresh a cool záležitosti, ale já toho měl po padesáti minutách tak akorát dost. Mimochodem, déle ani Kazety nehráli.Kazety jsou pěkně nahrané, ale naživo je jejich pásek zatím docela zašmodrchaný.
Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.
Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.
Import do programu iTunes je dostupný zde.
Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.
[
