Nemám rád velké gramofirmy a ani se tím nijak netajím.
Abychom si ujasnili pojmy, velkými gramofirmami rozumíme společnosti Universal, Sony BMG, Warner music a EMI. Tato čtveřice stále ovládá světový a tedy i tuzemský hudební trh a má pod palcem - stále ještě - většinu hudební produkce. Proti těm malým nebo středním labelům jako jsou všechny divize Indies, Championship records, Slnko records nebo Animal music, naopak nic nemám. Proč? Je to paradoxní, ale s firmičkou, která má jednoho zaměstnance a která horko těžko vypotí dvě tři desky do roka, je častokrát mnohem lepší spolupráce, než s velkými molochy. Ty obvykle na nějaký rozhlasový pořad kdesi v Pardubicích zvysoka kašlou a vymámit z nich nějaké aktuální album... To už je snazší naučit osla mluvit. A to prosím není otázka posledního roku, během kterého se mi mimochodem povedlo vyloudit z majorů pouhopouhé dvě desky, ale s nezájmem jsem se potýkal už před lety, kdy jsem Neon rozjížděl na tehdejším Radiu Life.
Velké gramofirmy si zkrátka myslí, že všechno podstatné se děje v Praze a za Říčanama žijou lidi na stromech. Samozřejmě, trochu přeháním. Nicméně se škodolibostí sobě samou sleduju, kterak se celý tenhle byznys potápí. Cédéčka jsou přežitkem a kupuje si je už jen parta největších masochistů. A to samozřejmě není jen případ Čech. Prodeje cédéček jdou obecně dolů všude na světě a je jen otázkou času, kdy se celý trh s hudbou přesune kompletně na internet. A gramofirmy? Ty skončí v propadlišti dějin. Vždyť k prodávání alb online nějaké další články v řetězci nepotřebujete.
A nebo se třeba nějak zmátoří, čemuž ale moc nevěřím. Teď mě na internetu pobavila zpráva, že se velké gramofirmy u nás snaží svoje pole působnosti přesunout i na jiné oblasti - prý se začínají věnovat merchandisingu a bookování kapel. Kdyby se tato zpráva objevila před deseti lety, tak bych uznale zatleskal za prozřetelnost. Dnes to vzbuzuje jen úsměv a poznámky o vlaku, který už dávno ujel a o tom tonoucím, co se stébla chytá. To máte jako s těmi cédéčky. Léta letoucí stálo novinkové zahraniční album i šest kil. Zlevnit? Prý to nešlo. A zkuste se dnes podívat na pulty obchodů, ceny jsou takřka poloviční. Najednou to jde. Paradoxní je, že prodeje alb se nezvedly. Spíš naopak.
Hudební byznys je zkrátka nemocný a zmítá se v pěkné agónii. Změna je nevyhnutelná. Zkuste si odpovědět na mou jednoduchou otázku: kolik jste si letos koupili cédéček? Jedno?! Jo tak tos byl ty! Těší mě, rád tě poznávám...
Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.
Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.
Import do programu iTunes je dostupný zde.
Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.
[
