Ještě krátká poznámka ke koncertu Orffů v Akropoli.
Už jsem myslím v českých klubech zažil hodně, ale tohle bylo na mě trochu moc. Z Divadla 29, kam chodím nejčastěji, jsem zvyklý na vychované publikum. Na nedávném koncertu Oldřicha Janoty nikdo ani nedutal, atmosféru rušilo jen cvakání neposedných fotografů. Oproti tomu jsem si v Paláci Akropolis minulý čtvrtek při hraní Orffů připadal jako v úle. Občas jsem byl rád, když jsem přes tu vlnu hlasitého hovoru publika vůbec slyšel muziku. Orffové mají zrovna tu smůlu, že se jejich jemná hudba zrovna nesnese s hlučícím sálem.
Přitom bych čekal, že publikum bude natěšené. Vždyť Orffové se na podiu objevili po roční pauze a v Praze krnovský septet absentoval ještě o pár měsíců déle. Místo toho se dostavila tahle deziluze, měl jsem co dělat, abych z koncertu neodešel předčasně.
Pražské publikum je namlsané a hudebními možnostmi zcela přesycené. Možná by neškodilo tu hlučnou třetinu sálu zavřít na půl roku někam do lesů na Vysočinu, aby přišli k rozumu.
A nebo je taky možné, že stárnu a že tohle je v českých klubech více méně už normální. Nevím, která je možnost je vítězná, ale blbý jsou každopádně obě.
Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.
Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.
Import do programu iTunes je dostupný zde.
Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.
[
