Deset Pygmejů z etnika BaAka, kteří ve vesnici Yandoumbé vyšplhali na korbu našeho auta, pokřikovalo, pohvizdovalo a zpívalo. Jeli s námi na svůj tradiční lov sítěmi - nikoli ovšem ryb, nýbrž zvěře v pralese. BaAkové (bajakové) byli našimi průvodci při cestách za gorilami v Dzanga Sangha ve Středoafrické republice, ale zatímco tohle průvodcovství pro ně byla práce, lov se sítěmi znamenal odpočinek a zábavu.
Každý BaAka měl s sebou patnáct až dvacet metrů sítě, která je široká zhruba tři čtvrtě metru. Než jsme vyjeli, jednu z nich jsem si prohlédl. Na první pohled bylo zjevné, že je ručně upletená z popínavých rostlin - ovšem až na vodicí lanko tovární výroby. Pomyslel jsem si, že takhle už je to skoro se vším. Pygmejové žili odedávna v pralese jako lovci a sběrači, nyní však vynuceně obývají vesnice na jeho okraji. Mísí se s většinovým obyvatelstvem a přebírají jeho zvyklosti, nedokáží se však zapojit do společnosti a využít výhod, které by jim mohla poskytnout.
BaAky žijící ve vesnici Yandoumbé nám velmi detailně představil Louis Sarno. Američan, který sem před 23 lety přijel nahrávat baAcké písně a hudbu a s BaAky už zůstal. Adoptoval baAcké děti, které vychovává, zajišťuje BaAkům léky a dohlíží, aby se nenechali příliš šidit. A jak se zdá, tiše doufá, že je spasí turismus... BaAkové jsou navyklí pózovat a vybírat za fotografování peníze, stavět za poplatek své chýše a nabízet drobné upomínkové předměty - jen těch turistů se v zapadlém koutě Středoafrické republiky nějak nedostává...
Za zpěvu a pokřiku baAckých mužů i žen jsme na lov jeli relativně dlouho, protože duch lesa jim řekl, že poblíž vesnice žádná zvěř nebude. Byl jsem z toho všeho čím dál rozpačitější, ale když jsme, nyní již pouze za zpěvu žen, vstoupili do pralesa, zvolna jsem začal měnit názor.
BaAkové během obratné chůze džunglí ukazovali, k čemu je vhodný ten který list a rostlina - k jídlu, k léčení či prevenci nejrůznějších potíží - a mně se vybavila Sarnova odpověď na otázku, jaký byl za to čtvrtstoletí s BaAky jeho nejsilnější zážitek. Bylo to prý tehdy, když se skupinou BaAků pobýval v pralese a poznal jejich tradiční způsob života: "Se třemi muži, čtyřmi ženami a třemi dětmi jsme šli na měsíc do lesa. Měli jen své oštěpy, ani si nevzali lovecké sítě, a jeden starý muž mi ukazoval všechna zajímavá místa. Na žádném místě jsme nespali dvakrát, každý den jsme se přesouvali. Muži lovili oštěpem štětkouny, jedli jsme med divokých včel a plané jamy."
Když v lese našli BaAkové příhodné místo, postavili ze všech sítí veliký kruh, který byl jen z jedné strany v šířce deseti nebo dvaceti metrů otevřený. Potom muži zevnitř spustili pokřik a rachot - cílem bylo nahnat zvěř uzavřenou v kruhu do sítě, u které čekaly ženy, aby zvíře chytili dřív, než se z ní vymotá.
Během "našeho" lovu se jim to povedlo až když sítě postavili počtvrté. Ulovili samici malé pralesní antilopy, kterou zabili a ještě před návratem do vesnice si ji mezi sebe rozdělili - a to na přesně stejné díly, přičemž už předem bylo určeno, kdo bude dnes kořist porcovat.
Cestou zpátky jsem uvažoval o tom, jak dlouho budou BaAkové ještě lovit sítěmi z lián a pro radost.V batohu jsem měl cédéčko od Louise Sarna a na něm i nahrávku tance mladých BaAků, kterou už nikdy nikdo nepořídí: "Byl to překrásný tanec, trochu jako break-dance, bylo u toho vždycky hodně flirtování mezi chlapci a děvčaty... Nová generace ho vůbec netančí, neumí to."
05.10.2009 Louise Sarna okouzlila před třiadvaceti lety pygmejská hudba natolik, že se rozhodl přijet do Středoafrické republiky, kde chtěl pořídit její nahrávky. Mezi pygmeji již zůstal. Jeho výpověď, již se podařilo Odhalení získat, je jedinečným zdrojem informací o bohužel rychle zanikající kultuře těchto pralesních...
01.10.2009 Louis Sarno, Američan s doktorátem z anglické literatury, přijel před třiadvaceti lety do Středoafrické republiky nahrávat hudbu pygmejů - a už s nimi zůstal... Pygmejové odedávna žili jako lovci a sběrači v tropickém deštném lese, nyní však vynuceně obývají vesnice na jeho okraji, mísí se s většinovým...
09.06.2009 Biosférickou rezervaci Dja na jihovýchodě Kamerunu chrání čtyři jednotky strážců označovaných "ecoguards". Celkem šedesát mužů má na starosti tropický deštný les o ploše přesahující půl milionu hektarů. V rozbitých botách, bez stanů a spojové techniky čelí nájezdům ozbrojených pytláků. UVNITŘ ČLÁNKU VIDEO Z HLÍDKY SE STRÁŽCI
29.04.2009 "Včera jsme při hlídce na silnici zabavili gorilí ruce a kusy gorilího masa," oznámil nám ecoguard Tomi, když jsme se zastavili na služebně ECOFACu v Djoumu. Jsme znovu v Kamerunu, a to jižně od biosférické rezervace Dja. Jsme v oblasti, odkud teče bushmeat do Yaoundé a dalších měst.
21.04.2009 "You stay here. Don't move," šeptala do hlasitého pokřiku Daniela. "It's OK, you just don't move," opakovala a mně proběhlo hlavou, že Khalil se navzdory jejímu prvnímu pokynu asi zkusil s kamerou pootočit doprava, aby snímal místa přede mnou. Zvláštní, že mně napadlo zrovna tohle. Dál jsem seděl v podřepu a začal uvažovat, jestli můžu pokračovat v šeptaném komentáři do mikroportu. Párkrát jsem...
Podpořte strážce přírody!
Chceme zajistit základní vybavení pro strážce biosférické rezervace Dja. Chceme mužům, kteří s nasazením života chrání gorily, slony a další zvířata před pytláky, dodat boty, stany, dalekohledy a další výstroj.
Naše snažení můžete podpořit zakoupením předmětů s logem Odhalení v naší prodejně, anebo příspěvkem na sbírkové konto Odhalení, č.ú.
555 555 552/0800.
Jste-li výrobci nebo prodejci tohoto vybavení, a měli byste zájem pomoci, ozvěte se nám.
Strážci přírody z Djoumu
Sbírkové konto Odhalení
Limbe Wildlife Centre
Moja dobývá Afriku
Prodejna Odhalení
Ohrožení goril
[
