Diakonie Českobratrské církve evangelické (DČCE) je v současné době druhým největším poskytovatelem sociální péče v ČR. Zhruba polovina jejích středisek rozmístěných po celé republice poskytuje přímou péči nebo podporu seniorům. Veřejný průzkum nazvaný Bydlení seniorů realizovala Diakonie v loňském roce za přispění Ministerstva pro místní rozvoj; zkoumala v něm, jak se vlastně starým lidem žije v domácím prostředí. Jaké nedostatky průzkum prokázal a co mohou oni sami a jejich blízcí udělat pro zlepšení situace? Budou při šíření osvěty v budoucnu hrát významnou úlohu kombinované sociální služby?
Žádné rodině v Česku se ještě nepodařilo adoptovat si oficiální cestou přes české úřady dítě ze zahraničí. Osvojení dítěte z ciziny vyřizuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně a ten povoluje adopce pouze ze zemí, které přijaly Haagskou úmluvu o právech dítěte, jejíž je Česká republika rovněž signatářem.
Děti do věku tří let nesmí být na Slovensku podle zákona umístěné v kojeneckém ústavu a i ty starší se úřady pokoušejí dostat do rodin, aby netrpěly ústavní péčí. Profesionální rodiče vychovávají děti u sebe doma a za svoji práci dostávají řádný plat jako každý jiný zaměstnanec. Pro řadu žen je to proto zajímavý způsob výdělku.
Od dnešního dne mohou všichni lidé s vadou sluchu využívat zdarma speciální asistenční službu O2 - Hovor pro neslyšící. Společnost Telefónica O2 Czech Republic provozuje nepřetržitou nonstop linku, na které speciálně vyškolení operátoři pomáhají neslyšícím a nedoslýchavým komunikovat se slyšícími osobami. Doposud bylo možné tyto služby využívat buď pomocí textového telefonu nebo faxu, nově lze pro komunikaci využít také SMS a e-mail. Operátoři linky přitom fungují jako tlumočníci a dokáží uživatelům pomoci v celé řadě běžných životních situací. Mezi nejčastější patří například komunikace s institucemi a úřady, kontaktování lékařů, objednávání zboží, ale i obyčejná soukromá sdělení a komunikace s rodinou a přáteli.
Mezi vietnamskými obyvateli má Česká republika dlouhodobě pověst země, kde lze jednoduše najít práci a přijít ke slušným penězům. Realita samozřejmě nebývá v žádném případě takto optimistická. Zejména pak v kontextu hospodářského útlumu, jenž začal českou ekonomiku ovlivňovat ke konci roku 2008. Mnoho agenturních zaměstnanců, kteří k nám přijeli takříkajíc se zlatými klapkami na očích, procitlo poměrně rychle: přišli o práci, aniž by měli na obzoru cokoliv dalšího. Ve své domovské zemi se přitom často museli zadlužit, aby mohli do Čech vůbec vycestovat, návrat pro ně proto nepřipadá v úvahu. V takové situaci jsou ochotni přijmout takřka jakoukoliv práci, což je staví do pozice, v níž se snadno mohou stát terčem pracovního vykořisťování nebo obchodu s lidmi.
Linka bezpečí (116 111) je pravděpodobně nejznámější telefonickou krizovou linkou u nás. Od svého vzniku v roce 1994 slouží dětem a mládeži do 18 a studentům do 26 let věku, je dostupná z celé ČR a své služby poskytuje nonstop. Díky svojí popularitě přijala v loňském roce neuvěřitelných 248 tisíc dovolání od dětí a mladých lidí nacházejících se v nepříjemné životní situaci. Zatímco samotná krizová linka si na nevytíženost rozhodně stěžovat nemůže, některé další služby, které sdružení Linka bezpečí zajišťuje, jsou veřejnosti stále poměrně neznámé.
Od přijetí zatím poslední verze školského zákona uplynulo již pět let. Jednou ze změn, které s sebou novela přinesla, bylo přejmenování zvláštních škol na základní školy praktické. Kromě zavedení zbrusu nové terminologie ale reformy této oblasti vzdělávání jaksi uvízly na mrtvém bodě. Asi nejpalčivější obtíž představuje fakt, že se na praktické školy a do speciálních tříd stále dostává velké množství dětí bez pádného odůvodnění. Jde přitom především o děti romského původu. Pochopitelně pak dochází k jejich izolaci mezi "svými", což vede k řadě z toho vyplývajících nežádoucích jevů. Absolventi praktických škol také nemají téměř žádnou naději získat kvalitní vzdělání, a tím pádem i zaměstnání. Patová situace, v níž se nyní nacházejí (nejen) čeští Romové, se tak stále více prohlubuje.
11. prosince se v Praze konalo výroční Setkání 2009 pořádané Českou radou dětí a mládeže (ČRDM). Druhá polovina přednáškového bloku byla věnována aktuální problematice dvou právních norem: zákona o dobrovolnické službě a zákona o veřejně prospěšných organizacích. První by měl být novelizován kvůli jistým nedostatkům, které se u něj postupem času projevily, druhý patří mezi novinky a zatím stojí před svou schvalovací fází. Podívejme se, co vlastně obě normy obsahují a jak by mohly ovlivnit práci dobrovolníků a celkové fungování neziskového sektoru.
V době socialismu se nákladnější zdravotní pomůcky pro tělesně postižené mohly dostat v podstatě jen k několika "vyvoleným". Důležitou složkou tehdejší Národní fronty byl Svaz invalidů, který sdružoval všechny skupiny zdravotně handicapovaných občanů. Právě od této organizace potřeboval nevidomý člověk doporučení, pokud chtěl získat např. slepeckou hůl nebo hmatové hodinky. V čele svazu pak povětšinou stáli lidé, jejichž tělesné postižení bylo pouze symbolické, pokud vůbec nějaké. Začátkem prosince 1989 se vše změnilo - vznikla Česká unie nevidomých a slabozrakých, jež se v průběhu let vyvinula v současnou Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých (SONS).
V moři pluje spousta ryb, ale kolik z vás mělo to štěstí lapit tu, která vám splní nějaké to přání? Pro ty, kterým rybaření letos nepřineslo ten správný výsledek, je tu Radio Wave a Vlna, která ti pomůže. I letošní prosincové vysílání bude věnované nejrůznějším sociálním problémům a aktuálním tématům, která sužují společnost 21. století. Buďte s námi i letos na jedné vlně. Poslouchejte živá vysílání přímo z terénu a nahlédněte s námi do života lidí v Ústavu sociální péče pro tělesně postižené, do Azylového domu pro matky s nezletilými dětmi a do uprchlického tábora. Sledujte www.wave.cz/charita!