[570x424]
Diakonie Českobratrské církve evangelické (DČCE) je v současné době druhým největším poskytovatelem sociální péče v ČR. Zhruba polovina jejích středisek rozmístěných po celé republice poskytuje přímou péči nebo podporu seniorům. Veřejný průzkum nazvaný Bydlení seniorů realizovala Diakonie v loňském roce za přispění Ministerstva pro místní rozvoj; zkoumala v něm, jak se vlastně starým lidem žije v domácím prostředí. Jaké nedostatky průzkum prokázal a co mohou oni sami a jejich blízcí udělat pro zlepšení situace? Budou při šíření osvěty v budoucnu hrát významnou úlohu kombinované sociální služby?
V ČR nyní žije asi 1,8 milionu osob starších 60 let, z toho jen přibližně 40 000 jich bydlí v domovech pro seniory nebo v jiných sociálních zařízeních. Naprostá většina tedy přebývá ve "vlastním", případně v nájmu či v podnájmu. Diakonie realizovala svůj průzkum v 600 domácnostech lidí nad 65 let věku. Výsledky ukázaly, že 2/3 bytů, které obývají senioři, neposkytuje bezpečné podmínky v případě, že dojde ke snížení jejich smyslových nebo pohybových schopností.
Významný problém většiny domácností představují rozmanité překážky, jako jsou prahy nebo nedostatečně široké dveře. Pouhých 28 % bytů seniorů bylo vybaveno bezbariérovými koupelnami. Málo se využívají též protiskluzové úpravy podlah či neklouzavé předložky, sedátko do vany nebo do sprchy je podle průzkumu v domácnostech spíše vzácností. Nemělo by se zapomínat také na to, aby židle, stoly či postele neměly ostré hrany. Zatímco v obývacích pokojích tato pravidla nábytek u převážné většiny respondentů splňoval, v ložnicích šlo už jen o zhruba 50 % případů. Instalace madel do bytů odráží do jisté míry charakter postižení jejich obyvatel, nicméně celková vybavenost jimi je nízká (madly disponuje každá 3. vana, každé 4. - 5. WC a každý 6. - 7. sprchový kout).
72 % seniorů vlastní mobilní telefon, 57 % pak pevnou telefonní linku. Internet využívá 16 % domácností, ve velkoměstech k němu má přístup dokonce téměř čtvrtina seniorů (24 %). Pouze 1/5 starých lidí má ovšem např. označené tísňové linky tak, aby je měli v případě nouze ihned na očích. Jen 4 % respondentů vlastní terminál pro tísňové volání, minimum (2 - 3 %) domácností je vybaveno prostorovými čidly pro signalizaci kouře, úniku plynu nebo pro detekci nežádoucího pohybu.
Univerzálním řešením nevyhovující situace by však nemělo být stěhování seniorů do pobytových zařízení, ačkoliv i zde se podmínky postupem času zlepšují (poskytovatelé se kupříkladu snaží svým klientům vytvářet prostředí, které co nejvíce simuluje domácí podmínky; lze říci, že celkově se klade větší důraz na zachování důstojnosti člověka a jeho práv). Není důvod, aby bydlení v důvěrně známém prostředí poblíž přátel a příbuzných nadále nepatřilo mezi významné životní hodnoty. Do domovů pro seniory se často dostanou staří lidé, jejichž zdravotní stav nevyžaduje stálou péči, ale ocitli se zde právě proto, že jejich vlastní domov jim již neumožňoval plnohodnotný život. Například z něj nemohli vycházet kvůli schodům, neměli přístup k hygienickému zázemí, hrozilo jim nebezpečí pádu nebo se nemohli v případě potřeby dovolat pomoci.
Demografický vývoj ukazuje, že v roce 2050 budou senioři tvořit skoro třetinu všech obyvatel. Dnešní čtyřicátníci nebo padesátnici se ještě moc nezamýšlejí nad tím, že za pár let to budou právě oni, kdo se zařadí do této věkové skupiny. Projekt Diakonie měl proto nejen informovat širokou veřejnost o podmínkách, v nichž žijí současní senioři, ale také upozornit na včasnou přípravu na stáří. Na to, kde a jak budeme ve vyšším věku bydlet bychom totiž měli zajisté myslet dříve, než nám zhoršující se fyzická kondice a nízké příjmy zabrání zařídit si domácnost podle svých potřeb. Odpovědnost za bydlení ve stáří leží v prvé řadě na každém jednotlivci či jeho rodině.
Při náhlém zhoršení zdravotního stavu může zatím poskytnout podporu systém terénních sociálních služeb, který nyní využívá zhruba 130 000 obyvatel ČR. Kromě toho si Diakonie klade otázku, jak zvýšit informovanost starých lidí o vytvoření správného prostředí pro bydlení. Bezplatné poradenství pro úpravu bytů zatím není dostupné širší veřejnosti, nabídky komerčních firem zase bývají pro seniory často nepřehledné a stát do této problematiky zasahovat nemůže. Diakonie by proto ráda zahájila dialog nad tím, jak by spolu jednotlivé rezorty mohly spolupracovat, aby vznikl ucelený systém informační či materiální podpory - forma kombinované sociální služby. Tématiku má veřejnosti zatím pomoci přiblížit dokumentární film O bydlení seniorů a stejnojmenná informační brožura, jež patří mezi výstupy realizovaného průzkumu.
Diakonie Českobratrské církve evangelické poskytuje celorepublikově sociální, zdravotní, vzdělávací a pastorační služby. Pomáhá denně tisícům klientů v nepříznivých životních situacích, provozuje nízkoprahové kluby, seniorská zařízení či hospice pro umírající. K 1. 2. 2010 poskytuje 124 registrovaných sociálních služeb ve více než 40 místech ČR. Péče a podpora v zařízeních DČCE směřuje k tomu, aby klienti mohli žít v co největší míře běžným a důstojným způsobem života. Diakonie pomáhá dětem ve speciálních školách a školkách, rodinám v rámci terénní práce, dětem a dospělým ve stacionářích, denních a nízkoprahových centrech, terapeutických dílnách, azylových domech, domech na půl cesty, chráněném bydlení, pečovatelských službách, poradnách apod. Na témata z oblasti života seniorů se Diakonie zaměřuje dlouhodobě a v širších souvislostech - stála např. u zrodu Alzheimerovské společnosti, jež se zabývá péčí o lidi s touto nemocí. Webové stránky DČCE se nacházejí na tomto odkazu. O tom, jak lze podpořit její činnost, se pak můžete informovat zde.
Český rozhlas neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor svých autorů. Český rozhlas si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR (např. obsahují vulgární výrazy, nadávky, rasistické, xenofobní či šovinistické narážky), poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, obsahují neplacenou reklamu nebo nesouvisí s tématem diskuse. V diskusích není povoleno šíření spamu ani tzv. tapetování (opakované vkládání stejných vzkazů). Zejména je zakázáno zveřejňování identifikačních údajů obětí trestných činů (zákon č. 52/2009 Sb.).
Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory Českého rozhlasu. Pokud chcete napsat autorovi článku, kontaktujte jej na jeho e-mailové adrese nebo na adrese příslušné redakce.
