Už ve středu mě krásně střelený ředitel Rostislav Šilo seznámil s krásně střeleným mladíkem, který se motá kolem rezervací v oblasti. Včera jsme se sešli opět a oba mě ujišťovali, že hnízdo jistě najdeme.

Mapa

Ráno mě vyzvedl Rostislav s jeho krásnou ženou Olgou, synem Andrejem a střeleným Vjačeslavem, posadil nás do svého nového Uazu - novější forma u nás dříve populárního Gazu - a jeli jsme asi 200 km na jihovýchod. Slávek tu před sedmi lety sčítal hnízda čápů. Dostali jsme se k oblastnímu lovčímu, ze kterého chtěl Slávek dostat kontakt na své dřívější spolupracovníky. Horlivě se s ním začal dohadovat s tím, že mi postranně prozradil, že jistě patří k pytlákům, a málem celou spolupráci zarazil, ještě než začala. Pak vyšlo najevo, že po sčítání hnízd před lety se jeden ze zainteresovaných hochů nejspíš spojil s cizinci, kteří o dva roky později, mávajíce různými doporučeními ochranářských organizací, objeli hnízda v okolí. Za pár dní z nich zmizela vejce. Nešlo jen o čápy, ale také o orly. Hajní proto nemají vůbec chuť někomu něco ukazovat. Jistě jsou mezi nimi pytláci, ale k čápům mají větší úctu než u nás. Slávek byl z toho zdrcen. Sčítání dělali tehdy pro ochranu ptáků a zatím ukázali cestu zlodějům.

Konečně Rostislav přesvědčil svým zooředitelským image oblastního náčelníka lovců. Ten nám zavolal hajného, který nás odvezl k hnízdu loni obsazenému. Na místě jsme jen konstatovali, že strom v zimě pokáceli a ptáci se odstěhovali. Kodrcali jsme se cestou necestou zpět do kanclu a dostali dalšího člověka, který nás zavedl do asi 30 km vzdálené vesničky Kljucky k místnímu hajnému. Nikolaj nám při první zmínce o čápech oznámil, že po smutných zkušenostech nám ukáže hnízdo opuštěné, ale ne aktivní, o kterém ví a kde před pár dny viděl mláďata. Pokoušely se o mne mrákoty. Jsem na dosah a nic.

Opět zapracoval Rostislav, dostali jsme napít mléka od krávy a za chvíli se kodrcali další desítky kilometrů tajgou. Nikolaj má na starosti 400 km čtverečních. Ukázal nám prázdné hnízdo. To mě nabudilo a přestal jsem vnímat ty nesnesitelné komáry. Za chvíli jsme stáli pod krásnou silnou borovicí uprostřed březového lesa s obrovskými hřiby. Už tu chyběl jen Ivánek s medvědí hlavou, holky na pasece a medvědi. Ale na stromě bylo hnízdo, odlétla z něj samice, a když jsem se přes komáří útoky vydrápal na sousední strom, uviděl jsem i dvě malé, ještě bílé hlavičky.

Konečně máme obsazené čapí hnízdo!