Jsem v táboře u jezera Kligina na jihu Novosibirské oblasti, na dosah od Altaje. Zatímco čekám na odpolední (pro nás ovšem večerní) vstup pro Radiožurnál, Franta Pojer a Luboš Peške už nejspíš šplhají na mohutnou borovici, která je odtud asi 1600 metrů. Instalují k čapímu hnízdu chytací zařízení. Konečně! Poté, co jsme projeli oblast asi jako od Hamburku ke Krakovu a od Prahy ke Stockholmu, přišlo to, kvůli čemu jsme tady: chytání čápů černých a jejich značení "batůžky". Zatím ale ještě nepropadáme přehnanému optimismu...

Z Novosibirska jsme dnes přes okresní město Suzun dojeli do vesnice Ključiki. Mile nás překvapila její úpravnost: vesměs rovné ploty a čerstvě natřené modré rámy oken na malých, typicky sibiřských roubenkách. Před několika z nich dokonce stála japonská auta s řízením napravo, dovezená kdoví odkud. Ključiki mají 1464 obyvatel, z nichž většina je zaměstnána v místním kolchozu, kde se prý výplaty pohybují kolem tisícovky rublů (asi tisíc korun).

Nikolaj Južov Autor: Khalil Baalbaki

Ale zpět k čápům. V Ključikách jsme se setkali s Nikolajem Južinem, místním hajným, který koncem minulého týdne ukázal hnízdo Rostislavu Šilovi (ředitel novosibirské zoo) a Přemkovi. V první chvíli moc vstřícně nepůsobil, i když připustil, že obešel i další hnízda, z nichž jedno je obsazené. Když jsme mu ale ukázali fotografie z Africké odyseje, roztál. Mezi poli a pak už jen březovými lesy jsme se dokodrcali 18 kilometrů k jezeru.

"Hnízdo je odtud asi 600 metrů," řekl Nikolaj.

Navlékli jsme se do protikomáří výstroje a vyrazili. Březové lesy jsou krásné a houby v nich stačí sbírat, nikoli hledat, ale komáři jsou ještě horší, než na Gorném. Když si při chůzi stáhnete rukavici, cítite, jak rukou prorážíte oblakem komárů. Místy máme oblečení málem zakryté komáry. Pokusím se v noci nebo ráno poslat přes satelit fotografii, bez důkazu se tomu snad ani nedá věřit.

Hnízdo od nás bylo ne 600, ale 1600 metrů (to je ta Sibiř :). Opatrně jsme se k němu přiblížili. Nad mláďaty stál jeden z rodičů. Khalil nafotil asi dva filmy a Franta s Lubošem si umístění hnízda důklaně prohlédli. Pak jsme se vrátili k jezeru a začali stavět tábor. Nikolaj nám oznámil, že kvůli nějaké svatbě spěchá domů, že přijede zítra v poledne, aby nám ukázal druhé hnízdo, a rozběhl se lesem k jedenáct kilometrů (vzdušnou čarou) vzdálenému domovu. To je asi také ta Sibiř...

Luboš Peške si stáhnul rukavici. "Foť rychle," říkal Khalilovi. "Nemůžu to vydržet." Autor: Khalil Baalbaki

Volám vysílačkou Luboše, ale neodpovídá. Asi je na stromě. Griša se pokouší naladit nějakou rozhlasovou stanici, žádnou ovšem nemůže chytit. Pustil tedy kazetu s písněmi Jurije Briliantova. Zatím na shledanou.