Nová odysea má za cíl sledování tahu různých populací žijících na širokém pásu táhnoucím se tajgovým pásmem přes celou Asii. Ukázalo se, že je velmi obtížné na tomto rozsáhlém území najít čapí teritoria a především jejich hnízdiště.

Je to způsobeno obtížnou dostupností, malou hustotou osídlení lidmi, a tedy i ornitology, a z toho plynoucí značně zlomkovitou či spíše téměř žádnou znalostí hnízd a také povětšině malou populační denzitou čápů samotných. Od roku 2002 jsme označili jižně od Novosibirska pět čápů černých. Osudy Petra, Romana, Kateřiny, Altynaj a Iristu jste sledovali v letech 2002-2005 s námi.

Všechny cesty vedou do Indie

V roce 2003 jsme ve spolupráci s kolegy z BNHS navštívili zimoviště posledně jmenovaných čápů v Madhjapradéši a Gudžarátu. Z dalších dvou oblastí v Mongolsku pocházejí Čingis, Tuja, Kublaj, Erdenet a Marko. Mimo prvně jmenovaného, který strávil zimu v Myanmaru, zimovali všichni ostatní ve východní Indii.

Pro a proti

Velmi obtížné hledání spolupráce a minimální znalost hnízdišť na Sibiři logicky vyústily v odvážnou myšlenku označení čápů v místě jejich zimovišť. Měli jsme připraveny tři satelitní vysílače s odpovídajícím časováním, ale otázkou zůstávalo, zda budeme schopni realizovat odchyt, neboť chování čápů na zimovištích je daleko méně konzervativní a vazba na konkrétní místa volnější.

Naopak výhodou je jejich zvýšený počet - až několik desítek jedinců na nejvhodnějších místech, zpravidla umělých retenčních nádržích. Jestliže bychom sledovali tah "zdola", máme jistou šanci objevit i jejich případná hnízdiště v lesích severnější části Sibiře, která jsou téměř neznámá a prakticky nedostupná. Při organizaci odchytu a zajištění povolení jsme spoléhali na kooperaci s BNHS. I jejich zájmem bylo získat údaje o chování čápů v indických zimovištích, neboť podle některých zpráv dochází k jejich úbytku vlivem přelidnění a nadměrné exploatace prostředí.