Máte bratrance z druhého kolena? Proč zrovna z kolena?
Každý živý jazyk, i ta úplně každodenní, mluvená a obyčejná čeština, v sobě nese výrazné stopy minulosti. Jednou z takových stop minulosti, možná až překvapivě dávné minulosti, je celkem běžně užívaný slovní obrat, že ten a ten člověk je např. něčím bratrancem z druhého kolena.
Bratranci z druhého kolena nemají společného dědečka (jako ti obyčejní bratranci), ale jen pradědečka. Jinými slovy, dědeček jednoho a dědeček druhého byli bratři.
Zajímavý je na tom všem právě ten slovní obrat z druhého kolena. Proč zrovna z kolena? A není to jen nějaká náhoda, protože slovo koleno jaksi zaznívá i ve slově pokolení, které trochu básnicky označuje řadu generací jdoucích za sebou.
Abychom tuto záhadu, jak se koleno dostalo do řečí o rodině a o generacích, vyřešili, musíme se obrátit do antické, konkrétně starořecké literatury, která zakonzervovala některé prastaré indoevropské kulturní reálie. Například u starého řeckého básníka Homéra je totiž zobrazen a popsán zvyk, který se praktikoval při narození každého dítěte.
Novorozeně bylo položeno před otce na zem. Jestliže je otec zvedl a položil si je na kolena, dal tím veřejně najevo, že toto dítě pokládá za svoje, tedy že ho nezplodil nikdo jiný a že toto dítě jeho otec přijímá za člena své rodiny a rodu. Ostatně – kde jinde se malé dítě, pokud tedy není na matčině hrudi, vyjímá lépe než na kolenou, resp. na klíně dospělého člověka? Třeba právě na kolenou či klíně svého otce, který si s ním bude hrát a později ho také přiměřeně poučovat.
S kolenem jako jakýmsi symbolem otcovství, rodiny a rodu se setkáme také v jiných indoevropských jazycích – např. v latině je genus také v primárním významu „koleno“ a pak také „rod“, a to ve všech smyslech tohoto slova. S latinským názvem pro koleno pak samozřejmě souvisí i taková slova jako genetika, tedy „věda o dědičnosti“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
