Chorvatština versus čeština: vzájemná podobnost slovanských jazyků může být někdy zavádějící

Ani zvuková stránka chorvatštiny není češtině úplně cizí. Vidím to na Slovanech, kteří studují tady v Olomouci. S českou výslovností mají Chorvati, Slovinci nebo Srbové menší problémy než třeba Rusové, a dokonce i Poláci.

A protože všechny slovanské jazyky mají jedno východisko, takzvanou praslovanštinu, která se rozpadla teprve asi před jedenácti sty lety, je i základní slovní zásoba všech slovanských jazyků podobná. Z toho kromě výhod plynou i určité problémy, protože jedno a totéž slovo může mít v různých slovanských jazycích dost odlišný význam. Platí to i pro češtinu ve vztahu k chorvatštině.

Není strava jako strava

Myslím, že řada Čechů dobře ví, jaký význam má v chorvatštině a také v srbštině slovo prkno. Není to v žádném případě deska ze dřeva jako v češtině. Prkno je na břehu Jadranu sprosté slovo, označující jednu část lidské zadnice.

Anebo slovo, které se v chorvatštině píše hrana, ale vyslovuje se „chrana", protože chorvatština nemá hlásku h. To slovo znamená v chorvatštině totéž, co naše strava nebo jídlo. I v chorvatštině je možné říct nebo napsat slovo strava, ale to v tomto jazyce nemá nic společného s jídlem, protože chorvatské strava znamená děs.

Dost rozdílů bývá mezi slovanskými jazyky v názvech měsíců v roce. I zde můžeme najít příležitost pro nějaké chorvatsko-české nedorozumění, protože chorvatský termín srpanj není srpen, ale už červenec. Možná to souvisí s tím, že sklizeň, tedy práce se srpem či kosou, na jihu Evropy nastávala zpravidla dříve než u nás.

Komická situace může vzniknout i z nepochopení významu slova nápad. Stejně znějící chorvatské slovo nápad znamená útok, záchvat, ataku nemoci, nikoliv tedy inspirativní myšlenku jako v češtině.

A řekne-li Chorvat, že se máte vydat pravo, neznamená to doprava, ale rovně, což je dost podstatné.