Fuska se skloňuje lépe než fusekle

Říká se třeba furt místo „pořád“, koukat místo „dívat se“ anebo, zvlášť na Moravě, šufánek místo „naběračka“. Daleko větší množství germanismů pak dřímá ve všelijakých nenápadně okopírovaných slovotvorných kombinacích, ve skladbě české věty a v souvětí, a to i ve spisovné češtině. Dnes bych se chtěl zaměřit na jedno zvlášť živé a, řekl bych, „stěhovavé“ slovo z němčiny. Totiž na starý germanismus fusekle – na jeho původ a historii.

Před sto lety nemělo slovo fusekle ve významu „ponožky“ tak expresivní význam, jako má dnes. Bylo to slovo lidové, ale spíš neutrální. Je například doloženo, že si fusekle nebo fusakle přáli lidé v obchodě a že tu část oděvu takto nazývali oficiálně před prodavačem. Bylo obvyklé mluvit o fuseklích či fusaklích i v takových situacích, jako popisuje známý český spisovatel přelomu 19. a 20. století Karel Klostermann. Služka tady mluví ke svému zaměstnavateli: „Co pá můžou vzít tyhle fusekle? Co pá neviděj, že sou mokrý jako hnůj?“ V době Klostermannově navíc neexistovala dnes běžná alternativa ke slovu fusekle, totiž fusky, jak ponožkám říkají dnešní mladí muži a ženy. Fuska je totiž kratší a lépe se skloňuje než fusekle.

Bezprostředním zdrojem českého slova fusekle je nepochybně německé podstatné jméno Fußsöckel, jehož původní význam byl ‚kožešinový pytel na obě nohy‘, jaký se používal dříve zejména při cestování v otevřených vozech, bryčkách i v kočárech. Fuss je německy „chodidlo“ a söckel je tvarem německého slova Socke „ponožka“. Ale ani slovo Socke není v němčině úplně doma, dostalo se tam z latiny soccus znamenalo ‚sandál, lehká obuv‘. Do latiny se to slovo dostalo ze staré řečtiny, kde znělo sýkchos a znamenalo ‚podrážka přišněrovaná k noze, sandál‘. Do řečtiny se pak toto slovo s určitým konkrétním typem sandálů dostalo asi odněkud z Kavkazu.

S tím, jak Němci chodili v ponožkách a jezdili v kožešinových pytlích po celé Evropě, hlavně té střední, s tím se toto původně orientální a antické slovo rozšířilo i do slovanských jazyků. Ve slovenštině je fusakle, v některých chorvatských dialektech slyšíme fusekle nebo fuzekljine a ušetřena nebyla ani neslovanská, totiž ugrofinská maďarština, kde funguje podstatné jméno fuszekli s týmž významem jako v češtině. Ukazuje se tedy znovu a znovu, jak složité a možná nečekané jsou vztahy mezi jazyky.

Naše jazykové okénko jste slyšeli v úterý 19. srpna.