Geniální kytarista zní famózně i na zdánlivě zbytečném albu

14. prosinec 2016

Radim Hladík nás na začátku prosince definitivně opustil, naštěstí jeho hudba zůstává. Nejsilněji ve spojení s kapelou Blue Effect, se kterou pod nejrůznějšími názvy natočil pouhých osm alb. To z roku 1975 jsme připomněli v Legendách.

Původně pro export udělané instrumentální album v novosyntézové sestavě Hladík - Semelka - Kůstka - Čech bylo podtržením talentu kytarového génia. Pro domácí fanoušky nebyl problém z tehdejšího Východního Německa, kde byli Blue Effect snad ještě populárnější, desku získat.

Supraphon původně sliboval novinku, ale z dnešního pohledu těžko pochopitelných důvodů nevyužil zřejmý potenciál tehdejší sestavy a pouze recykloval s ročním zpožděním po Artii natočený materiál, když jedinou změnou bylo prohození pořadí Čajovny a Skládanky.

Otvírák Boty je bez Jazzového orchestru a zpěvu udělaná Je třeba obout boty a pak někam dlouho jít z dvojky Nové syntézy, přesto neztrácí nic ze své síly. Čajovna, původně jen vybrnkávání během pauzy, se dostala na desku kvůli natažení stopáže. A stala se největším Radimovým hitem.

Deska Blue Effectu z roku 1975

Skrytým pokladem desky je otvírák druhé vinylové strany Ztráty a nálezy. Stojí za to ho objevovat znovu a znovu i po více než 40. letech. Důležitost alba zvýrazňuje hostování Martina Kratochvíla a Jiřího Stivína, kteří si mohli připomenout spolupráci na crossoverovém albu Coniunctio.

Průšvih tohoto alba spočívá v tom, že místo něj mohla skupina natočit úplně novou regulérní řadovku. Na tu si museli fanoušci počkat další dva roky, to už ale byli kolem Radima Hladíka a Vlado Čecha úplně jiní spoluhráči.

Kladem pak mj. zůstává fakt, že legendární Čajovna vyšla na domácím nosiči v nezkráceném, čtyřminutovém originálu. Pozdější tříminutová, přetočená singlová verze české Samby Pa Ti přece jen prvotního kouzla nedosahuje, byť zní éterem asi častěji.

Spustit audio