Mansardě dal jméno francouzský architekt François Mansart

Roubená chalupa v tradičních proporcích a s tradičním způsobem roubení na rybinu. Jedinou mírnou chybou je velikost a počet vikýřů - Foto: Josef Rusňák

Roubená chalupa v tradičních proporcích a s tradičním způsobem roubení na rybinu. Jedinou mírnou chybou je velikost a počet vikýřůFoto: Josef Rusňák

Prohlížel jsem si nedávno nějaké letecké snímky Olomouce z doby asi před pětadvaceti lety a dále snímky současné, které je možné najít např. v mapových aplikacích na internetu.

A kromě jiných věcí jsem si všiml, že olomoucké střechy se, jak jinak, mnohem víc lesknou – hlavně proto, že jsou v nich všelijaké půdní vestavby s okny hledícími k nebi, anebo okna sice střešní, ale v různých spíše svislých polohách. To tehdy, pokud bylo možné postavit ve střeše mansardy nebo nějak zužitkovat vikýře. Právě u těchto dvou slov, mansarda a vikýř, bychom se dnes krátce zastavili. 

Slovo mansarda už na první pohled není české. Mansarda, tedy „druh střechy s vydutě zlomenými krycími plochami“ nebo také „podkrovní místnost“, je slovem, která má podobně jako třeba slovo nikotin nebo silueta, o kterých jsme tu mluvili před časem, původ v nějakém francouzském příjmení. Mansardy se jmenují podle francouzského architekta Françoise Mansarta, který žil v letech 1598 až 1666 a který proslul jako jeden z tvůrců francouzského stavebního klasicismu. 

Právě po něm byly tzv. mansardové střechy s obytným patrem v podkroví pojmenovány – bylo to hlavně proto, že je často stavěl. Ale rozhodně není jejich vynálezcem – první mansardové střechy se objevily už skoro padesát let předtím, než se François Mansart narodil (jedna z nejstarších je např. ve známém paláci Louvre v Paříži). 

Mansardové střechy i vikýře mají spoustu výhod 

Mansardové střechy měly velkou technickou výhodu v tom, že ke stavbě jejich krovů nebyly, zvlášť u rozlehlejších staveb, potřeba tak dlouhé a silné trámy, jaké by si žádala klasická střecha sedlová. 

Zato slovo vikýř s nějakým architektem nebo jiným člověkem nic společného nemá – už ve starší češtině je toto slovo doloženo jak ve své dnešní podobě, tak i v podobách vikéř, vikuš a výkuš. Jedná se o starý germanismus, který měl typicky německou podobu složeného slova neboli kompozita. 

Ve staré němčině toto slovo znělo wīc-hūs a znamenalo doslova „bojový domek“, např. na hradbách, kde se v něm kryli obránci, nebo třeba na válečném slonovi. Komponent wīc znamenal ve staré němčině „boj“, komponent hūs pak známe z dnešní německé podoby Haus, tedy „dům“. 

Autor:  Ondřej Bláha
Pořad: Okolo češtiny  |  Stanice: Olomouc
Čas vysílání: úterý 09:45; repríza: úterý 14:45  |  Délka pořadu: 5 minut  
 

Nové články v rubrice

Olomoucký kraj
  Srážky: přeháňky, D35-286,5
  D35, mezi km 290 a 278, ve směru Mohelnice, vážná nehoda, havarované vozidlo, uzavřeno, Od 23.10.2017 00:45 Do 23.10.2017 12:00, vážná nehoda; 3 havarovaná vozidla; uzavřeno; havárie cisterny, převrácena ...
  D46, mezi km 12 a 10.8, ve směru Vyškov, práce na silnici, levý jízdní pruh uzavřen, Od 23.10.2017 09:30 Do 01.11.2017 23:59, částečná uzavírka dálnice D46 v souvislosti s akcí „D46 – úprava SDP"

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace