Odkud se vzala hypochondrie?

Dnešní člověk si na internetu nebo v knihách může nastudovat příznaky mnoha tisíc nemocí – a není vůbec vyloučeno, že na sobě vzápětí příznaky alespoň některé nebezpečné nemoci rozpozná. A začne se plašit.

Pokud je takový poplach planý a často se opakuje, může lékař takovému člověku diagnostikovat hypochondrii – psychickou poruchu, která se vyznačuje přesvědčením o tom, že je člověk nemocný, i když je ve skutečnosti zdravý.

Už hodně dávno mě zaujalo samotné slovo hypochondrie, protože zní divně a trochu legračně. Je to slovo řecké – první část, hypo-, znamená totéž co česká předložka a předpona pod- a řecké slovo chondros pak znamená totéž co „chrupavka“, rozumějme prsní chrupavka. Celé znění složeného řeckého slova, tedy hypochóndria, znamenalo „sklíčenost“.

Antičtí lékaři byli přesvědčeni o tom, že „sklíčenost“, ať už je jakéhokoli původu, vychází z oblasti břicha kolem sleziny. A ta je uložena u desátého žebra, blízko páteře.

Je-li hypochondr odmítnut a není léčen, jak si představoval, prožívá ještě větší sklíčenost, anglickým slovem spleen. A termín spleen znamená anglicky mj. zase „slezinu“, takže se kruh uzavírá.