Ta nebo ten Dunaj? Latina je nekompromisní

Mluvím o tom, protože mě zaujalo jméno řeky Dunaj – všiml jsem si, že v běžné češtině, hlavně mluvené, jméno Dunaj kolísá co do rodového zařazení. Většina lidí sice říká a píše ten Dunaj, ale menší část, a všiml jsem si, že k tomu mám taky sklon, říká a píše ta Dunaj. Považuje jméno této velké řeky za jméno rodu ženského. Podle seznamu běžnějších místních a vůbec vlastních jmen, který najdeme na konci Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost, je však rod jména Dunaj jednoznačný – je to jméno rodu mužského a skloňuje se podle vzoru „stroj“.

Mužského rodu bylo i latinské pojmenování této řeky, ze kterého se vyvinula její jména fungující v moderních evropských jazycích: Dānuvius bylo jméno mužského rodu a v jeho základu etymologové vidí praindoevropský slovní kořen *dānu, který má mít význam „řeka“ – i když etymologie jména Dunaj není úplně jistá, naopak stoprocentní je, že jde o jméno neobyčejně staré. Můžeme s jistotou říct, že funguje více než dva tisíce let.

Ženský rod je u pojmenování českých řek typičtější

Vraťme se ale ještě k tomu zmíněnému rodovému kolísání – myslím, že roli tady hraje především analogie, protože větší část českých, moravských a slezských řek má jméno ženského rodu: vzpomeňme si třeba na Vltavu, Sázavu, Mži, Berounku, Dyji, Bečvu, Ostravici, Olzu a samozřejmě i na naši Bystřičku. To všechno jsou jména rodu ženského.

Navíc je mezi českými skloňovacími vzory hodně průniků, a když srovnáme např. vzory „stroj“ a „píseň“, vidíme hodně podobností: stroj bez stroje, píseň bez písně, „komu, čemu?“ stroji, písni, vidím stroj, vidím píseň, mluvím o stroji, mluvím o písni atd.

Ačkoli tedy jméno Dunaj v textech, na kterých si dáváme záležet, musí být v mužském rodu, občasný nespisovný příklon k rodu ženskému má svoje opodstatnění.