Také díky nim naše rádio hraje

Jména některých z nich také slyšíme z titulků u hudebních, literárních a dalších komponovaných pořadů, někteří jsou sem tam zvaní do studia, aby představili novou soutěž nebo nějaký projekt. Jsou ovšem takoví, s nimiž se ve vysílání potkáte jednou za dvacet let anebo vůbec.

Takovou postavou léta spjatou s rozhlasem je Petr Vysoudil. Pokud projdeme velkým studiem č. 1, odkud se vysílají přímé přenosy kapel za účasti publika, najdeme ho v malé místnůstce na konci rozhlasu. Petr převzal štafetu po svém otci Zdeňku Vysoudilovi, kterému jako by z oka vypadl.

O něm se ve svých Vzpomínkách na olomoucký rozhlas let šedesátých zmiňuje pamětník Lubomír Smiřický a jeho kolega redaktor z té doby Bohuslav Matyáš na Zdeňka Vysoudila vzpomíná takto: „Měl na starosti údržbu a opravy rozhlasových technických zařízení. Narazili jste na něho ihned po vstupu do dveří rádia. Vysoká, štíhlá postava, pravidelně v pracovním plášti, v ruce šroubovák nebo kleštičky. Dílna, odkud vždy vyhlédl na toho, kdo právě přišel, byla plná všelijakých kabelů rozvěšených po zdi, měřidla, na stole stále nějaký blíže neidentifikovatelný demontovaný přístroj z technického vybavení studia, reportážní magnetofon či část střihového nebo nahrávacího zařízení. Zdeněk byl přísné vizáže, pronikavého výše položeného hlasu a otevřeného jednání. Ke spolupracovníkům byl ovšem velmi empatický. Žil s rodinou, stejně jako vedoucí studia Lojza Rečka, hudební redaktor Miloš Konvalinka a první ředitel prof. Jaroslav Kanyza v bytě nad rozhlasem. Často se tu za ním objevil synek Petr, který dneska rovněž patří, jako kdysi jeho otec, k technickému kádru Českého rozhlasu Olomouc.“

Malý kamrlík na konci studia s Petrem Vysoudilem sdílí také dispečer, který má na starosti správu prostor studia a provoz aut. Převážnou část svého působení v rozhlase, kde pracuje od jara roku 1995, ovšem Pavel Kvapilík vykonával profesi řidiče, a když bylo potřeba, suploval taky práci natáčecího technika, fotografa a lecjakou jinou funkci.

Pavel Kvapilík|foto: Libor Teichmann

Dělal, jako řada jiných, prostě to, co bylo v dané chvíli potřeba. S redaktory projezdil náš kraj křížem krážem. Na cestách s kolegy, které bral, jak říká, tak trochu jako svou rodinu, prožil spoustu nezapomenutelných a kuriózních situací a z některých z nich se už staly okřídlené historky. Vzpomíná například, jak ve služebním autě, kde úzkostlivě chránil pořádek a čistotu, musel vézt živou husu, kterou si redaktor zakoupil při příležitosti nějaké reportáže na vesnici.

S výše jmenovanými pány a s některými dalšími z tzv. technického a obslužného personálu, které nemáte příležitost běžně z rozhlasu slýchat, ale kteří přispěli ke vzniku oblíbených pořadů a někteří z nich rozhlasu dali dost ze svého osobního volna, s nimi se setkáte ve vysílání Českého rozhlasu Olomouc v dalším dílu dokumentárního cyklu Hlásí se Olomouc v neděli 5. října ve 14:30. O tom, jak v souladu se světovými trendy probíhá v současné době natáčení rozhlasových inscenací, nám zase poví slovesný režisér Tomáš Soldán.