Vyživovací povinnost dětí není limitována věkem
„Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit, “ říká zákon. Na první pohled by se dalo říci, že je toto ustanovení vcelku logické, ale při podrobnějším zkoumání zjistíme velmi závažné následky citovaného odstavce.
Trvání vyživovací povinnosti není limitováno zletilostí dítěte ani dovršením věku 26 let, jak se mnohdy rodiče mylně domnívají. Pokud není již dospělé dítě schopno se samo živit, končí vyživovací povinnost k němu jeho smrtí a nebo smrtí povinných rodičů (také osvojením dítěte a popřením otcovství).
Uvedené ustanovení lze chápat, pokud je dítě těžce nemocné a odkázané na cizí pomoc. Pokud však se již dospělé dítě vyhýbá práci, odmítá se samo živit, stane se bezdomovcem, či je ve výkonu trestu, má uvedené ustanovení jen stěží opodstatnění.
V praxi také často dochází k situaci, že již zletilé dítě odmítá jednoho z rodičů, zpravidla toho, kterému nebylo rozhodnutím soudu svěřeno do péče. Často to bývá otec, který ho zpravidla od malička živil, ale nemohl jej vychovávat.
I takové dítě je otec povinen živit. V Právní poradně získáte například doporučení jak přistupovat k věčným studentům a advokát Tomáš Šperka se bude zabývat také problematikou práv postižených nebo nesvéprávných dětí a jejich rodičů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
