Hovory bez taláru Josefa Jařaba

Český rozhlas Olomouc jich natočil po zahájení vysílání celou řadu. „Jsem dodnes moc šťastný, že jsem mohl být u toho,“ říká slovesný redaktor olomouckého rozhlasu Jan Sulovský.

„Ty večerní besedy měly neopakovatelnou atmosféru. Se svými hosty z řad předních československých umělců a politiků moudře rozmlouval první polistopadový rektor Univerzity Palackého v Olomouci prof. Josef Jařab. Byla to doba, v níž ještě doznívalo nadšení ze sametové revoluce. Aula Filozofické fakulty byla zaplněna do posledního místečka: jednak mladými lidmi, studenty, jednak milovníky umění, kultury a společenských věd. A já jsem měl čest se těchto nezapomenutelných setkání účastnit, a to nejen jako divák, ale i jako ten, který má jejich poselství zprostředkovat těm, kteří nemohli být u toho.“

Z mnoha natočených Hovorů bez taláru připomeňme například ty, ve kterých byl hostem rektora Josefa Jařaba spisovatel Arnošt Lustig, jenž vzpomínal nejen na léta strávená v koncentračním táboře, ale i na své působení na univerzitách ve Spojených státech. Režisér Jan Kačer vyprávěl o tom, jak vznikl v polovině šedesátých let legendární Činoherní klub.

Na své univerzity života zavzpomínal spisovatel, režisér a herec Arnošt Goldflam. Režisér Jiří Menzel dal k lepšímu, jak spolupracoval s olomouckým hercem Františkem Řehákem na filmu Rozmarné léto podle slavné Vančurovy předlohy. Ministr zahraničí Jiří Dienstbier podal cenné svědectví o tom, jak probíhala jednání ohledně odchodu sovětských vojsk dočasně rozmístěných na našem území. Výrokem o tom, že ekologie není věda, vzbudil bouřlivou reakci publika tehdejší premiér Václav Klaus. O svém životě s hudbou hovořili např. zpěvačka Hana Hegerová, dirigent Libor Pešek, nebo operní pěvkyně Dagmar Pecková. A tak bychom mohli pokračovat dále.

„Práce na Hovorech bez taláru byla radostná, ale nelehká,“ pokračuje Jan Sulovský. „Besedy trvaly většinou dvě hodiny, z nichž jsem pro budoucí pořad musel vystříhat třicet až čtyřicet minut nejzajímavějšího materiálu. Už v průběhu besed jsem si dělal do diáře poznámky, které pasáže v pořadu nesmí chybět a bez kterých se budu moci obejít. Pak následoval střih – tehdy ještě na klasických magnetofonových pásech – a vše završila montáž s hudbou. A tak, i když dnes mnohé ztratilo na aktuálnosti, myslím si, že Hovory bez taláru jsou cenným svědectvím o tom, jaká atmosféra panovala ve společnosti v první polovině devadesátých let minulého století.“

Více se dozvíte v pořadu z cyklu Hlásí se Olomouc v neděli 26. října.