Ředitel a divadelník Pavel Hekela

Pražskou DAMU absolvoval Pavel Hekela v roce 1977 a poté prošel řadou divadel. Jako herec, režisér a krátce i šéf činohry působil především v Olomouci a v Šumperku, ale hostoval i v Brně, Praze, Českých Budějovicích a v Maďarsku v Szegedu a v Pécsi. V letech 1997 až 2000 byl také jednatelem a ředitelem nahrávacího studia a reklamní agentury.

Když v roce 2009 při příležitosti patnáctého výročí samostatného vysílání ČRo Olomouc hodnotil činnost a úspěchy stanice, mohl se pochlubit dosud nejvyšší poslechovostí. V pořadu Větrník tehdy uvedl, že na sklonku roku 2008 se podařilo dosáhnout ve všech ukazatelích historického maxima a že do roku následujícího stanice vstupuje zhruba se sto dvaceti tisíci posluchačů týdně a denně ji naladí přes šedesát tisíc lidí. V rozhovoru vysílaném v září téhož roku v rámci pravidelného Dne otevřených dveří vyzdvihnul další úspěch, totiž že za dobu své existence olomoucká stanice vysílá od pěti do dvaadvaceti hodin, tedy sedmnáct hodin denně. V roce následujícím pak mohl při stejné příležitosti zmínit, že za působení na poli kultury získal v roce 2009 ČRo Olomouc i cenu Olomouckého kraje.

Jako původní profesí divadelník si Pavel Hekela vytknul za cíl také vybudovat v ČRo Olomouc slovesnou redakci a prohloubit spolupráci s herci. Jeho herecký projev jsme mohli slýchat v různých pořadech, v nichž načítal literární texty, např. v cestovatelském magazínu Až na konec světa. Stal se také tzv. staničním hlasem, který zněl ve zvukové grafice – ve znělkách, jejichž hudebním motivem byly variace na moravskou lidovou píseň Šeroká daleká je cesta po Holomóc.

Ředitel ČRo Pavel Hekela a děti azylového domů v Olomouci|foto: Jiří Mastík

„Prioritním cílem pro každé rádio jsou spokojení posluchači. Nejen jejich počet, ale také kvalita programu. Mým cílem bylo přičinit se o to, aby v Olomouci pokračovala stanice, které budou posluchači přibývat. Myslím si, že jsme dospěli do kulminačního bodu, kdy jsme měli opravdu hodně posluchačů. Vždy se to pohybuje v nějakých vlnách; potom zase o nějaké přijdete, objeví se konkurence, vy naberete síly a jdete opět vzhůru. Důležité je, abyste vybudovali programový a posluchačský základ, pod který se stanice nedostává.“

A co je na práci ředitele nejobtížnější? Podle Pavla Hekely je nejtěžší zvládnout mezilidské vztahy. V rozhlase i v divadle se žije emotivně. Jejich pracovníci nosí takzvaně na trh svou kůži – tedy své emoce: „Pokud máte dostatek sebereflexe, umíte vzít zpět i špatné rozhodnutí, ale pokud poškodíte trvale mezilidské vztahy, pak je to velký problém.“

Pavel Hekela byl dosud nejdéle působícím ředitelem v etapě obnovené samostatné existence olomouckého rozhlasu. Spolu s dalšími řediteli regionálních studií byl v roce 2013 odvolán a vyměnil si vlastně místo s Josefem Podstatou, který je dnes ředitelem ČRo Olomouc i ČRo Ostrava a Pavel Hekela zase nastoupil na post ředitele Moravského divadla Olomouc.

„ČRo Olomouc poslouchám i dnes každý den v autě, ale už bez kritických připomínek. Já jsem se nikdy moc neohlížel do minulosti, a tak jsem z rozhlasu odešel s lehkým srdcem. Ne kvůli tomu, že by mi na něm nezáleželo, ale protože mám před sebou další cíl.“ S Pavlem Hekelou jsme se setkali v neděli 27. července ve 14 hodin a 30 minut v dokumentárním cyklu Hlásí se Olomouc.